Tak jsem opět povýšil na Saucy Salamander, tentokrát na ostro - aktualizováno

Oficiální vydání Strakatého Slizáka Ubuntu 13.10 je tu za pár dní a tak jsem si ho minulou neděli nainstaloval i na můj hlavní systém. Očekával jsem především to, že se srovná Unity, které jsem v 13.04 trochu rozhasil instalací GNOME 3.8 z ppa. Po několika nemilých překvapeních, kdy mi systém po upgradu tuhnul při spouštění základních aplikací a následném nechtěném zformátování nedůsledně zálohovaného $HOME při srabácké reinstalaci, jsem se k funkčnímu desktopu přecijen dobral. A navíc mám perfektně uklizeno. Ale stálo to za to? ...

Český repozitář selhal

Na začátku musím zmínit, že povýšení z výchozího českého zrcadla hlavního repozitáře nebylo vůbec možné z důvodu nesplněných závislostí, přepnul jsem tedy na originál (Main) a pak teprve byly všechny potřebné součásti dostupné. Po reinstalaci systému se mi opět aktivovalo lokální zrcadlo a měl jsem problémy s instalací základních aplikací, takže jsem opět zdroj změnil. To by ovšem neměl být trvalý stav.

První dojmy

Na mém testovacím počítadle mám Slizáka už nějakou dobu a nevšiml jsem si problémů. Je to v podstatě stejný hardware, až na grafiku - tam je Intel, tady je Radeon HD 7750. Ale ono je také něco jiného jen tak si něco zkoušet a skutečně na tom provozovat běžnou práci, či zábavu. Po čisté instalaci všechno vypadalo sluníčkově, systém, tedy především Compiz, běhal jak po sádle a všechno fungovalo. Ale najednou se mi systém zasekl, že jsem musel restartovat tlačítkem Resert na bedně. To mě trochu vyděsilo, kvůli tomu jsem přeci reinstaloval.. A smazal si home.. Po restartu, instalaci Opery a otevření jejího okna, zas začal Compiz při efektu Scale předvádět výkon spíše sádelnatý, faldy se mu třásly a bylo zřejmé, že na ovladači Gallium má s oknem Opery problém. Nainstaloval jsem tedy přímo z repozitáře fglrx, restartoval systém a najednou i okno Opery s ostatními dovádělo po obrazovce jedna radost. Zkontroloval jsem vytížení GPU i CPU při Compizích animacích a všechno bylo perfektní, ani jeden ze zůčastněných se nepředřel, grafika dokonce daleko méně, než v minulosti, přepínala na vyšší frekvence a animace byly perfektně plynulé i na těch základních. A tak si nastavuju Compiz a Unity spadne, nic nového. A už samo nenastartuje. Ani to mě už dávno nerozhází, restartuju to z konzole. Hmm, novinka.. grafika zatuhla celá, teď naštěstí bez systému, tak bude stačit restart LightDM. Jenže od té doby se to již stalo víckrát - Unity padá, ale nejde znovu nahodit.

Nekoná se X-Mir, ani GNOME 3.10

Ubuntu opustilo plán nasadit X-Mir, který již údajně výkonostně dohnal X11, jako výchozí pro 13.10. S faktem, že se Intel rozhodl X-Mir nadále nepodporovat to nesouvisí. S tím ještě bude hodně zábavy.

Ubuntu 13.10 běží na GNOME 3.8.4, ale ani příští verze s velkou pravděpodobností nebude implementovat nové GNOME 3.10+ a raději bude ladit to současné. Ostatně dizajnové novinky GNOME 3.10 do Unity stejně příliš nepasují. Ale pro uživatele GNOME Shell na Ubuntu to může být komplikace. Tyto kroky podporuje fakt, že Canonical se zaměřuje více na svou mobilní platformu Ubuntu Touch a nezbývají zdroje na ladění nových komponent desktopu. Nejméně rok se tedy žádné revoluce v Ubuntu nedočkáme.

Co je tedy v 13.10 jinak a co se posralo?

Lišty s tlačítkem pro zavření v náhledu oken

V zobrazení náhledu oken (Scale/Měřítko) se nad aktivním oknem zobrazuje lišta s tlačítkem pro jeho zavření. Typická ukázka improvizace v rámci možností, výsledek je ucházející pouze s výchozími tématy vzhledu Ubuntu. Pokud ovšem okno dekoraci nemá, jako například Opera, nedostane nic:

S tématem vzhledu Adwaita (druhý screenshot) se dočkáte pěkného hnusu a je tu vidět, co se vlatně k oknům dokresluje. Pokud si navíc přehodíte ovládací prvky napravo, nepočítejte, že to tato dokreslovačka bude respektovat. Můžete si tu všimnout i toho, že toolbar Nautila si drží vzhled z Ambiance a to i po restartu prostředí, přitom pomůže Nautila zabít (celého, ne jen okno) a spustit znovu. Ovšem po každém restartu. Je třeba změnit téma v /etc/gtk-3.0/settings.ini na Adwaita a bude to OK.

Alt+Tab

Přepínač pod Alt+Tab nyní více spolupracuje s myší. Je možno na ikonu okna jen ukázat a pustit Alt, aby se na něj přeplo, pravým myšítkem můžete ikonu změnit na náhled okna, případně oken, pokud jich je k dané aplikaci otevřeno více. I zde se u náhledů projevuje předchozí novinka s lištou umožňující okno přímo odtud zavřít..

Smart Scopes

Smart Scopes jsou nyní výchozím nástrojem Dashe a v jeho základní záložce přináší online výsledky ze spousty zdrojů, přičemž Centrální Mozek Lidstva na serverech Canonicalu rozhoduje, které jsou relevantní k zadanému výrazu. CML je ale bezpochyby nakřivo a tak rozhoduje, jak rozhoduje, dokonce už mi nenajde ani místní počasí, které kdysi zvládal. Nemluvě o tom, že stále nerozezná základní aritmetické výrazy, přestože má ve zdrojích kalkulačku. Systém se má učit od uživatelů a většina těch dosavadních uživatelů chce zřejmě něco jiného, než já a já se zas kvůli tomu rozhodně neuklikám k smrti, abych to naučil něco nového. Vypnout v nastavení soukromí online zdroje se mi momentálně zdá jako krok nezbytný pro zachování duševní rovnováhy.

Dvojité klikání v Dashi

Další novinkou, bezprostředně související s předchozí, je nutnost double clicku pro otevření dokumentů, jeden klik totiž ukáže náhled a je jedno, které tlačítko použijete. Ikony aplikací byly této kraviny sice záhy zbaveny, ale lokální dokumenty, jejichž náhledy si asi málokdo chce více prohlížet, než otevírat, nikoliv. Staré chování s náhledem pouze na pravém tlačítku myši se dá vrátit přes dconf/gsettings a opět to považuju za samozřejmost.

Nautilus

Nautilus opět umí vytvořit nový prázdný soubor.
Nově je tu bug, kdy po kliknutí na tlačítko pro odpojení externího filesystému, nautilus současně do umístění přepne, což má za následek vyskočení okna s chybovou zprávou o tom, že umístění neexistuje.

Compiz

Compizu začaly opět fungovat myší zkratky používající hrany obrazovky. Na jaře se funkčnost zredukovala pouze na rohy.

Indikátory musí mít ikonu

Indikátory v panelu nově nemohou být bez ikony, proto se například u mého svátkového indikátoru začala nějaká objevovat, i když jsem žádnou nedefinoval.

Gimp

Gimp přechází do stavu, kdy většina voleb v menu File/Soubor je neaktivních, neuložíte, ani nevytisknete editovaný obrázek. Po vymazání konfigu Gimpu to zas chvíli funguje a pak opět. V GNOME Shell mi to nezlobí. Potvrzeno dalšími uživateli.

Přepínání klávesnice

Indikátor klávesnice se zobrazuje i když máte klávesnici jen jednu. Klávesové zkratky typu Ctrl+Shift nefungují, problémy jsou i s dalšími.

Konzolový přehrávač MOC

Kvůli poškozené librcc nejde používat oblíbený konzolový přehrávač mocp, prý pomůže zkompilovat si novější verzi ze zdrojáků.

Suspend / Resume

Po uspání a následném probuzení přišla další pěkná novinka. Potřeboval jsem po ránu poslat nějaká data po síti a ono to řve, že nemám připojení. Tentokrát to nebyl můj přetížený Netgear, ale nm-applet zobrazoval prázdný vějíř a nechtěl si dát říct jinak, než restartem network managera. Stalo se to párkrát za sebou, pak to dalo na pár dní pokoj a dnes zas. Takže
sudo stop network-manager && sudo start network-manager
a zkusím řešení kolegy, dokonce používám stejný modul.

GNOME Shell

Také jsem doinstaloval balík ubuntu-gnome-desktop, abych se podíval, jak je na tom GNOME Shell. Je na tom celkem dobře, ale nemůžu bohužel říct, že by byl na fglrx rychlejší a méně vytěžoval CPU při animacích, než v minulosti. V tomto ohledu je proti Unity/Compizu stále srágora, CPU s ním má práce více, než je zdrávo. Naštěstí se to nezhoršuje s přibývajícími okny, alespoň do těch dvaceti, které jsem zkoušel.

Pokud jste ale náhodou doposud fungovali na GNOME 3.6.x, má přechod na 3.8.4 význam zásadní, změnilo se toho dost a především se odstoupilo od pár debilních nápadů.

Přibylo také nové sezení GNOME Classic, které je nyní jen modifikací GS, kterému bylo přidáno rozšíření napodobující layout starého GNOME 2 desktopu a současně zachovává vymoženosti GS. To také znamená, že pro systémy nepodporující OpenGL vyšší verze, je to nepoužitelné.

Oproti GNOME 3.8 z ppa pak konečně začalo fungovat vyvolávání spodní lišty zpráv tlakem myši, takže se k němu dostanete hned, když na spodní hranu obrazovky najedete s patřičnou razancí a naopak se neobjeví jen proto, že je tu kurzor vteřinu. Na tlak nyní fungují i Činnosti (Activities), jen s vyšší citlivostí.

Závěrem

Z počátku to tedy vypadalo divoce, pak jsem měl chvíli pocit, že se to usadilo a dnes, při dopisování tohoto zápisku, se mi přihodilo tolik nesmyslů, že rozhodně nemůžu říct, že je Unity v pohodě. Například se mi momentálně Dash otevírá pod okny aplikací. Před chvílí jsem aktivoval náhled oken, kliknul pravým na ikonu v Launcheru, což zobrazilo její quick menu, zrušilo náhled a nechalo quick menu neaktivní, takže nešlo klikat do něj, ale skrz něj a zbavit se ho šlo jen tak, že jsem kliknul pravým na jinou ikonu a pak už stačilo kliknout jinam, aby menu zmizelo. Ale dokud quick menu visí, Unity defakto nefunguje. Nestane se to vždy, ale s velkou pravděpodobností. Takže mně se teď všechno z Unity kreslí pod maximalizované okno prohlížeče, ale Unity se mi nechce restartovat, protože jsem si jist, že už nenastartuje a budu muset restartovat celé sezení. Dopíšu to a restartuju, ale do Unity to už nebude..

Unity se již příliš nevyvíjí, nemá kam, a stále více vnímám to, že je prostředí skládáno z několika nesourodých komponent a trpí tím jeho design obecně. Stále více utíkám ke GNOME Shell, který verzí 3.8 překročil můj práh použitelnosti správným směrem, a stále hůř se mi vrací zpět k Unity. Dokonce jsem začal Compiz přizpůsobovat podle GS, protože to najíždění do levého horního rohu je fakt návykové. Není to úplně ono, ale přesto není od věci si dát Launcher schovávat a na ten roh si namapovat vyvolání náhledu všech oken ze všech ploch. Výsledkem je to, že po najetí do rohu můžete přepnout přímo na jakékoliv okno a současně vyjede i Launcher, přes který můžete udělat skoro totéž, plus spustit novou aplikaci, otevřít Dash, nebo přepnout na náhled pracovních ploch. Oproti GS to má rezervy, ale v rámci možností mi to vyhovuje.

Zdá se, že se toto vydání tak úplně nepovedlo, těch chybiček se rojí poměrně dost. Jinak to běží slušně, dokud na nějaký ten bug nenarazíte..