KDE domov můj?

Dalším desktopem z cyklu "Tak který desktop na desktop?" bude KDE. Původně jsem myslel, že příspěvky tohoto cyklu budu generovat s větší kadencí, ale na KDE jsem se zasekl, to je speciální případ. V posledních týdnech se navíc přihodila nová verze verze 4.10...

Toto prostředí mi vždy připadalo značně nepřátelské a moc jsem nechápal výroky o tom, že je krásné. Spíš se mi v případě čtyřky dralo na jazyk "slizské". Občas jsem vyzkoušel nějakou novou verzi a nejpozději druhý den šlo milé KDE opět z domu, protože jsem neměl pocit, že mi může nabídnout něco, co by mi stálo za tu (přinejměnším úvodní) frustraci. Po přechodu na U12.04 jsem si ale nainstaloval KDE 4.8.3 s tím, že ten až iracionální odpor překonám, nastavím si nějaký decentnější vzhled a konečně zjistím, o čem to vlastně je. Strávil jsem s KDE nějaký ten měsíc, později povýšil na 4.9 a před pár (tý)dny na 4.10. A řekl bych, že se to lepší....

Poslední aktualizace: 14.3.2013 - přidáno naučné video s openSUSE 12.3

Tak jsem tedy před více než půl rokem do KDE naskočil a samozřejmě to byla Kubuntu verze, kterou jsem si doinstaloval do stávajícího Ubuntu 12.04. Desktopová prostředí Unity, i GS pro mě byla celkem nová, žádné mi nevyhovovalo tak, abych už nic jiného nehledal a tak mělo KDE šanci.
Prokousal jsem se tedy nastavením, zrušil nechutně modré podsvícení aktivního okna a začal se prokousávat tím plasmatickým zázrakem.

Příspěvek berte trochu s rezervou, je to pohled především uživatele Ubuntu a na Ubuntu, jistě trochu deformovaný tím, na co jsem zvyklý.

Pro představu, co je v KDE možné, můžete kouknout na následující video, které sice není nejnovější, ale vůbec to nevadí, díky němu jsem se tehdy dokopal to zase zkusit.

A nyní pěkné video s openSUSE 12.3 s nástinem možností KDE 4.10:

Instalace do Ubuntu

KDE / Kubuntu je samozřejmě v oficiálním repozitáři Ubuntu, ale pokud chcete nejnovější verzi, můžete si přidat repozitář:

sudo add-apt-repository ppa:kubuntu-ppa/backports
sudo apt-get update

Každopádně máte několik možností, jak si KDE nainstalovat do Ubuntu, které se liší rozsahem instalace:

• kubuntu-desktop - KDE se všemi aplikacemi a nastaveními Kubuntu, je to doporučovaná varianta, celý desktop by měl být vyladěný nejlépe.
• kde-full - jen KDE se základními alikacemi, zhruba o 330 MiB lehčí, než kubuntu-desktop
• kde-plasma-desktop - minimální instalace

Více na ubuntu.com.

Než si KDE nainstalujete, ještě poznámka. Instalací KDE si do systému zanesete mrak balíků, kterých se všech najednou jen tak nezbavíte (nedohledáte, které to jsou), pokud ho budete chtít později zase odinstalovat, zvláště pokud si nainstalujete celý Kubuntu desktop včetně aplikací. Udělat odinstalaci podle závislostí nainstalovaného metabalíku není dobrý nápad, protože to budou i věci, které třeba již v systému máte a potřebujete je. Já v tomto případě postupuju tak, že si po odentrování instalačního příkazu zkopíruju z výpisu apt všechny balíky, které se chystá nainstalovat, do textového souboru a pak případně předám tento seznam aptu pro odinstalaci. Dalším rozumným krokem je, používání cizáckého prostředí pod jiným účtem (uživatelem).

Takže směle do toho:

sudo apt-get install kubuntu-desktop

nebo jak jste se rozhodli. Při instalaci se vás to optá na pár záležitostí, například vám to nabídne vyměnit správce sezení LightDM za KDM. Pokud nevíte, co děláte, tak to nedělejte.

Češtinu si případně doplníte takto:

sudo apt-get install kde-l10n-cs

Po instalaci se stačí odhlásit, vybrat sezení Plasma Desktop Workspace (Pracovní plocha Plasma) a opět se přihlásit.

KDE je především stavebnice

KDE je navrženo tak, abyste si mohli poskládat svůj desktop podle sebe. Sice má nějakou výchozí konfiguraci, ale během minuty můžete mít desktop úplně jiný, nejen vzhledem. KDE je hromada součástek, které si můžete poskládat podle sebe. Pokud vám něco chybí, můžete si další součástky doinstalovat, nebo i sami vytvořit. Můžete mít deset panelů libovolné velikosti, na všech hranách obrazovky, každého monitoru, na každém libovolné widgety v libovolném množství (tedy co se vejde), dokonce ty samé widgety, co strkáte do panelu, můžete strkat rovnou na Plochu, kterou máte také k dispozici v několika variantách. Můžete strávit týdny a měsíce laděním té nejlepší podoby a funkčnosti. Ale i KDE má své limity a často nemile překvapí.

Panel

Výběr widgetů do panelu

Jak už jsem zmínil, panelů můžete mít kolem pracovní plochy mrak a každý může mít jinou délku, tloušťku, obsazení, může se schovávat, jinak zarovnávat, .... Výchozí panel KDE obsahuje základní nabídku aplikací, systémovou oblast se správou clipboardu, hlasitosti zvuku, vyměnitelných disků, připojení k síti a hodiny. V systémové oblasti (System Tray) se zobrazuje i indikátor notifikací, přes který se můžete dostat i k těm, které jste prošvihli. System Tray toho umí daleko víc, v jeho nastavení si můžete naklikat kde co, včetně počasí.
Panel(y) můžete v nastavení zamknout, v odemknutém stavu mají na konci ikonu, kterou se dostanete přímo do jejich nastavení. Toto zamykání je centrální, pro všechny panely, přesněji pro všechny widgety celého desktopu obecně.

Sympatické je, že widgety z kde-look.org můžete instalovat přímo z KDE:

Instalace nových widgetů je snadná

Jedno mi ale uniká. KDE je založeno na plasmě, všechno jsou v základu slizácké průhledné opičárny, ale ovladač hlasitosti s jedním táhlem je stále normální okno, které do zbytku vůbec nezapadá. Ve verzi 4.10 byl tento widget vylepšen o to, že krom hlavní hlasitosti obsahuje i táhlo pro každý zvukový stream zvlášť. To je moc fajn, ale proč je stále v normálním okně a bourá tak jednotnost plasmatického panelu? Dobrá, bourá ji i widget clipboardu a řada dalších, takže je to fuk. Pokud by někdo chtěl opravdu plasmatický widget pro ovládání zvuku, může si stáhnout nějaký alternativní.

Veromix -  dokazuje nedotaženost plasmy

Oblíbeným ovladačem zvuku je Veromix, který umí míchat všechny kanály pulseaudia (v KDE 4.10 to již umí i výchozí zvukový widget), i ovládat kompatibilní zvukový přehrávač (Amarok, Rhythmbox, Banshee, ..), má pět hvězdiček na kde-look.org, ale dokonale ukazuje, jak může být plasma hnusná. Asi to prostě o moc lépe udělat nejde a proto je ten výchozí ovladač hlasitosti vyveden tak, jak je.

Ještě jsem si vzpoměl, že otáčením kolečka nad ikonou v panelu se hlasitost mění v krocích po patnácti procentech, což je velmi hrubé a rozhodně mi to nevyhovuje. Nastavení jsem nenašel.

Monitor systému v panelu

Jedním z mých požadavků je grafický monitor CPU s rozlišením běžného zatížení a čekání na I/O, sítě a provozu na discích. Je fajn mít povědomí o tom, co systém dělá a popřípadě hned vidět proč naopak nedělá nic. Jedním ze zklamání je poznání, že se nenašel nikdo, kdo by pro KDE udělal nějaký komplexnější, rozumně nastavitelný panelový widget, který by uměl všechny běžné provozní parametry systému monitorovat, tak jak je tomu běžné v GNOME světě. Najdete něco jednotlivě, každý ves jiná pes, zatížení CPU jedině bez I/O (to se pak člověk diví, že se systém zasek a CPU se přitom podle grafu fláká) a když už někdo konečně udělal i monitor I/O disků, neumí zobrazit jeden společný graf pro všechny připojené filesystémy. Já jich mívám připojených běžně osm a ten widget mi na panel nacpe osm grafů. Můžu si naklikat, které bude zobrazovat, ale to je mi plat prtné, ten monitor mám na panelu proto, abych se dozvěděl, že se něco děje, když budu chtít vědět kde, případně proč, použiju jiné nástroje.

Pracovní plocha

Search and Launch

Výchozí pracovní plocha je jiná, než ve většině ostatních prostředí, které zobrazují obsah adresáře Desktop (Plocha). Plasmatické pojetí předpokládá posázení plochy plasmatickými widgety, přičemž jedním ze základních je Folder View (Pohled na složku), který, když se roztáhne přes celou obrazovku, nabídne zmíněnou klasiku - to je jedna z přednastavených variant pracovní plochy, kterou si můžete vybrat v nastavení. Základem je ale plocha, na kterou si můžete umístit nejen tento widget s obsahem libovolného adresáře, ale vedle klidně ten samý widget s pohledem na adresář jiný. A podle libosti můžete widgetům měnit velikost, umístění a dokonce i natočení. Samozřejmostí jsou widgety s monitory zatížení komponent systému (jak už jsem zmínil retardované), výpisy adresářů, rámeček na fotky, kalkulačka a další (ne)potřebné záležitosti.

Pracovní plocha nemusí být jen jedna, můžete jich mít samozřejmě více, to jinak ani nejde v linuxovém světě. Ale co víc, pokud si nastavíte v Chování desktopu > Rozdílné widgety pro každou plochu, můžete si každou plochu vybavit jinak. A protože i typ pracovní plochy je widget, můžete mít na každé jiný a to včetně tapety. Jedním z widgetů typu Pracovní plocha je i Search and Launch (Vyhledej a spusť, viz předchozí obrázek), kde máte nahoře možnost nasázet ikony aplikací pro rychlé spouštění, pod tím vyhledávací políčko, za kterým je schovaný KRunner (dále se mu budu věnovat více), ten umí najít aplikace i soubory, které se pak zobrazují jako ikony pod ním, kde je normálně nabídka aplikací podle kategorií. Kategorie si můžete profiltrovat, všechno je to hezky animované. Závadou je fakt, že je to velmi spatně ovladatelné z klávesnice. Za poslední půlrok přibylo alespoň přepínání polí tabulátorem a šipkami se v nich můžete pohybovat, takže nějaký pokrok se udál. Dalším problémem je fakt, že pokud máte ve dvou adresářích stejně se jmenující soubory, nedozvíte se který je který, protože chybí jakýkoliv údaj o umístění.

S pracovní plochou souvisí i speciální vrstva, které se říká Dashboard (Přístrojová deska). Pokud klávesovou, nebo myší zkratkou dashboard aktivujete, potlačí se normální obsah pracovní plochy a nad ním se zobrazí vrstva, která ve výchozím nastavení obsahuje widgety aktuální plochy, ale také může obsahovat widgety úplně jiné. A tady se mi přímo nabízí použít Search and Launch jako celoobrazovkovou náhradu Kickoffu. Má to jen chybičku v tom, že při aktivaci se automaticky nepřepne do vyhledávacího pole, aby mohl člověk rovnou psát, musí tam kliknout, nebo dotabulátorovat.

Vlastně jsem si s KDE uvědomil, jak mi vyhovuje nemít na Ploše nic, žádný bordel, co tam běžně odkládám, ani widgety, jen maximálně Conky, případně rámeček s fotkou.. Dal jsem si místo toho pár widgetů Folder View na panel, jeden po kliknutí vybalí obsah adresáře Desktop, druhý nějaký pracovní adresář a mám to po ruce vždy a zároveň je desktop uklizený.

Spouštění aplikací a dokumenty

Kickoff

Kickoff - Spouštěč aplikací

Základní nabídka, nejen aplikací, Kickoff je dostupná z panelu hned po instalaci a je dělená do pěti záložek, které se automaticky přepínají po najetí myši (nemusíte klikat, pokud si nenastavíte jinak). Záložky se automaticky zobrazí dole, nebo nahoře, podle toho, kde máte panel, na kterém se widget nachází.
První, co se vám objeví po zobrazení Kickoffu, je záložka s oblíbenými aplikacemi, kterou si můžete doplňovat přes pravý klik z nabídky aplikací v záložce další. Samozřejmostí je možnost seznam oblíbených přeskupovat i promazávat.
V další záložce jsou aplikace podle kategorií. Kliknete na kategorii a z prava přijede její obsah, přičemž nahoře se vám zobrazuje cesta ke kategorii (či subkategorii), kterou právě prohlížíte a na každou její část se dá kliknout pro navigaci zpět.
Třetí záložka je značena jako Computer (Počítač) a najdete zde nástroje pro nastavení systému, správu softwaru, spuštění příkazu shellu (což vyvolá KRunner) a dále "místa", tedy přístup k hlavní adresářové struktuře, síti, koši a vyměnitelným souborovým systémům (všechny fs, které připojíte za běhu systému)
Záložka Recently Used (Nedávno použité) obsahuje seznam pěti naposledy použitých aplikací, pod kterými je k mání deset posledních otevřených dokumentů a adresářů (složek).
Poslední záložka Leave (Opustit) pak obsahuje odhlášení/přepnutí uživatele, zamknutí obrazovky a vypnutí/uspání pece.

Pozitivní je, že Kickoff se dá ovládat i klávesnicí a to zcela intuitivně kurzorovými klávesami. Také si jeho rozměry můžete změnit podle svých požadavků normálně myší za roh okna. Hodí se okno protáhnout vertikálně , abyste nemuseli scrollovat delší seznamy.

Vyhledávání v Kickoffu psaním

Psaním vyhledáváte v celém obsahu nabídky, tedy i v posledně použitých souborech a samozřejmostí je prohledávání aplikací včetně jejich popisu, takže je možné vyhledat aplikaci i podle jejího zaměření. Prohledáván není obsah záložky Leave.
Mezi špičku v oboru toto vyhledávání nepatří. Jednak potřebuje nejméně tři písmena, aby se uráčilo dodat výsledky, které navíc řadí podle klíče, který jsem na první, ani druhý pohled neodhalil, ale rozhodně jsou mu cizí vaše priority. Jako rychlý spouštěč tedy nepoužitelné.

Osobně nejsem z Kickoffu vyloženě unešen, ale zvykám si a objektivně musím přiznat, že je to celkem funkční záležitost. Pro KDE jsem stejně nenašel nic lepšího, všechny alternativy měly víc problémů, než předností. Co mě ale štve opravdu hodně, jsou ty nucené animace, které se nedají vypnout opravdu nikde (jeden z paradoxů KDE). Kdyby se záložky menu aktivovaly okamžitě, bez prodlevy, a nejezdilo tam to ucho, které zvýrazňuje aktivní záložku, bylo by to používání o dost radostnější.

Application Launcher Menu

Application
Launcher Menu

Alternativou pro 'staromilce' a ty které animace Kickoffu opravdu serou, je klasické kaskádové menu aplikací, na které se dá přepnout přímo z kontextové nabídky Kickoffu (jinak jsou to ale dva samostatné widgety). ALM je konfigurovatelné a jeho obsah můžete ovlivnit z nastavení. Krom kategorií aplikací může obsahovat i historii posledních aplikací, i dokumentů a to buď přímo v hlavním menu, nebo v samostatném submenu. Menu je rychlé, neanimuje a pro mnohé může být pohodlnější, než Kickoff. Zvláště procházení aplikací je nesrovnatelné. Ostatně, když budete chtít vyhledávání, můžete vždy použít KRunner, který popíšu dále, a defakto o nic nepřijdete.
Pořadí položek v menu se nedá přspůsobit a tak je při umístění widgetu na horní panel k některým položkám zbytečně daleko myší.

KRunner - vyhledávání ve všem, včetně otevřených oken, a při troše snahy i v menu aktivní aplikace

Standardně má přiřazenu klávesovou zkratku Alt+F2 a umí spouštět mnohem víc, než jen obvyklé shellové příkazy. Díky pluginům umí vyhledávat ve všem možném, i nemožném, včetně souborů v home adresáři, nebo i youtube, případně vám i spočítá matematický výraz. Zdroj dat a dovedností je daný systémem pluginů, které si můžete aktivovat podle potřeby v nastavení. Spolupracuje i se správcem oken a tak když zadáte aplikaci, jejíž okno je někde na deskotopu otevřené, dostanete možnost na okno přepnout. Objevil se i plugin zajišťující vyhledávání v menu aktivní aplikace, v Unity se to jmenuje HUD. Bohužel není součástí výchozí instalace a osobně jsem ho ještě nezkoušel.

KRunner tedy umí skoro vše, ale takto nikdy nemůže být efektivní, plete všechno dohromady.. Jenže! Stačí se podívat do nastavení klávesových zkratek v kategorii Run Command Interface (Rozhraní pro spouštění programů) a zjistíte, že KRunner je možné spouštět i pro konkrétní oblasti zájmu a tak ho můžete spustit čistě pro vyhledávání a přepínání otevřených oken, nebo jen dokumentů, widgetů atd. A to už dává smysl. Navíc třeba v oknech funguje filtrování od první stisknuté klávesy, ne až od třetí, jako když spustíte KRunner standardně.

Za vyhledáváním souborů a obsahu souborů je Nepomuk, respektive jeho součást Strigi, kterou daty krmí Virtuoso. Nepomuk značná část uživatelů vypíná, za což může indexovací proces virtuoso-t, který každou chvíli indexuje souborový systém, což vede k velkému vytížení systému. Není třeba vypínat Nepomuk celý, lze vypnout jen indexování a také si můžete nadefinovat, které adresáře se indexovat budou. Nativní KDE aplikace index aktualizují samy, ostatní modifikace souborového systému musí obstarat právě nákladný proces indexování, který se spouští v určitém intervalu, teoreticky podle vytížení i napájení systému, takže by se neměl spouštět, pokud je procesor zaměstnán něčím důležitějším, nebo je systém napájen z baterií. Doposud je problém aktualizovat index souborového systému ve chvíli změny, protože notifikační subsystémy kernelu mají různá omezení, která situaci komplikují.

Jenže na obou mých pecích s KDE Virtuoso indexuje jak ďas a Nepomuk mi pak stejně nedává výsledky. Nevím čím to, nastaveno mám, ale Nepomuk ani ťuk. Až to začne fungovat, bude to fajn.

Nepěkné je, že se KRunner chová trochu retardovaně při použití klávesnice (jako většina ostatní plasmy), ne vždy se podaří dostat šipkou dolu na další nabízené možnosti, pomůže tabulátor. Nepotěší ani fakt, že nabídka s výsledky vyhledávání je v mnoha tématech vzhledu často téměř nečitelná díky přehnané průhlednosti, i nevhodné barvě písma - záleží pak na tom, co máte pod tím. I když to není přímo vada KRunneru, stejně mohl být vyveden lépe a výsledky vůbec nemusely být na průhledném podkladu, podobně jako v Kickoffu. A že by to nemuselo vypadat tak blbě napoví kliknutí na ikonu klíče, který vede do nastavení.

Monitoring běžících procesů
Z KRunneru se dá přes klik na příslušnou ikonu spustit i monitor procesů System Activity. Tomu je jinak nastavena přímá klávesová zkratka Ctrl+Esc. V System Activity můžete sledovat a spravovat pouze procesy, neobsahuje třeba sledování procesoru a pměti, nebo další systémové informace, ale startuje asi dvacetkrát rychleji, než System Monitor z GNOME, tedy i na pomalé peci v podstatě okamžitě. Samozřejmě můžete třídit, vraždit a sympatické je i okamžitě aktivní pole pro vyhledávání.

Historie editovaných dokumentů je ve správci souborů - Dolphin

Dolphin 2.2 s Nepomukem

Pokud jste nevypnuli Nepomuk, dostanete v levém panelu výchozího správce souborů Dolphin přístup k posledním editovaným souborům, tedy těm, které byly v daném období změněny. Jsou zde kategorie Dnes, Včera, Tento měsíc, Poslední měsíc.
Poslední otevřené dokumenty jsou, jak jsem zmínil, k dispozici v menu aplikací Kickoff, i v KRunneru. Nezlobil bych se, kdyby toto bylo rozumně implementováno do hlavního menu (Kickoff).
Nepomuk ale není jen od toho aby indexoval filesystém a zaznamenával editované soubory. Úkolem Nepomuku jako základu sémantického desktopu je i správa kontextu a díky němu můžete v Dolphinu přidávat jednotlivým souborům a adresářům štítky, komentáře, i hodnocení hvězdičkami, podle kterých je pak můžete třídit a vyhledávat v nich. Editaci kontextu umožňuje panel Preview, který ve výchozím nastavení vyvoláte (schováte) klávesou F11.

Když už jsem u Dolphinu, tak musím zmínit, že je to jedna z těch příjemnějších součástí KDE. Konfigurovatelnost, funkčnost (např. zakomponovaný emulátor terminálu, použitelný dvoupanelový režim, konfigurovatelnost rozhraní), pohodlnost, i rychlost, jsou vysoko nad úrovní Nautila z GNOME, zvláště po jeho aktuálním zmrzačení.

Vlastně jedna věc mi vadí hodně: pokud kliknete na spustitelný soubor, bude okamžitě spuštěn, bez varování a možnosti třeba jen skript otevřít v textovém editoru. To mi vadí opravdu hodně, protože daleko častěji tímto způsobem spustitelné soubory edituji, než spouštím a toto chování nepovažuji za bezpečné.

Závažným neduhem trpí Dolphin i v souvislosti se zápisem dat na USB disky. Dolphin neřeší, jestli byla data skutečně zapsána na zařízení, ale spokojí se s tím, že data předal do bufferu, který může být opravdu dosti objemný, pokud máte dostatek volné RAM. Pokud kopírujete pár gigabytů, nebude to trvat sekundu ani na té nejrychlejší flešce, jak by se mohlo zdát při použití Dolphina. Než takové zařízení odpojíte, musíte si být jisti, že přenos dat skončil, jinak tam nebude všechno a to vám Dolphin neřekne, musíte si tu informaci dohledat jinak - kontrolka na zařízení, monitorování provozu na disku, zkoušet odpojit filesystém, jestli náhodou nevyskočí zpráva o používání zařízení - prostě středověk. Přitom Nautilus z GNOME to již pár let umí - sice progress bar dojede dříve, protože monitoruje přenos do bufferu, ale jeho okno se zavře až ve chvíli, kdy se na zařízení přenesou i poslední data z bufferu a dojde k uzavření souboru. Jakékoli jiné chování je z čistě uživatelského hlediska nepřijatelné, jako uživatele mě nezajímá, jak funguje systém, zajímá mě, kdy tu flašku konečně můžu dopít... vytáhnout z USB. Update: Poslední verze 2.2 již následujícím problémem určitě netrpí a ačkoliv je průběh deformovaný keší, dialog se zavře až po dokončení přenosu na disk.

Klávesové a myší zkratky

Základní klávesové zkratky by rozhodně neměly být závislé na aktuálním rozložení klávesnice, ale měly by být vázané přímo na konkrétní fyzické klávesy. Když mám zkratku Alt+` pro přepínání oken jedné aplikace, tak by to mělo fungovat i na české klávesnici, kde je to ve skutečnosti Alt+;.

Jenže v KDE je to jinak, i základní klávesová zkratka, jako je Alt+`, se stane nefunkční, když přepnete klávesnici na českou. Pokud přepínáte různé klávesnice, budete si muset vymyslet zkratku se znakem, který je na všech stejný.

Ale to není vše. Když si jako klávesovou zkratku definujete cokoliv s typicky českým znakem jako je 'ů' (třeba Alt+ů), KDE bude tuto zkratku ignorovat, i když si ji krásně do konfigurace zapsalo po té, co si ji samo přečetlo z klávesnice. To už opravdu začíná být nepřátelské. Mezi výchozími klávesovými zkratkami jsou i takové, které jsou na us klávesnici třeba právě pod 'ů' a když se budete snažit je jen předefinovat, aby byly na stejném místě, tak stejně neuspějete.

Konkurenční prostředí si některé základní zkratky 'zadrátují' trochu hlouběji a reagují na kódy kláves, které posílá ovladač, nikoliv na znaky, na které je přeloží vrstva nad tím. Občas tu modularitu a univerzálnost rád oželím výměnou za to, že nebudu mít problémy s fukčností. S tím souvisí i nemožnost otevřít hlavní nabídku klávesou Super, ale to ještě v tomto příspěvku vyřeším.

Jinak jsou možnosti klávesových zkratek na jednu stranu netradičně rafinované a nabízí možnosti, které by normálního uživatele ani nenapadly, a když by napadly, tak stejně narazí na to, že to nebude umět správně použít. Například vyvolání klávesové zkratky zkratkou jinou, to jsem beze zbytku nepochopil ani já, jak tu cílovou zkratku zapsat, i když pár trivialit se mi povedlo. A nápověda, ani dokumentace není k mání.

Máte k dispozici možnost definovat si jako zkratku libovolná myší gesta, nebo použít jako spouštěč akce třeba událost window manageru - například otevření, či zavření okna konkrétní aplikace. Můžete tak třeba jednoduše nechat uspat počítač okamžitě se zavřením webového prohlížeče. Což může být legrace se současnou Operou, která zas v poslední době padá jak shnilé hrušky ;)

Na druhou stranu jsou možnosti velmi omezené nejen tím, co jsem výše napsal. Myší zkratky se v KDE omezují jen na hrany obrazovky a pár funkcí, které se k nim dají přiřadit z window manageru. Na kombinace hrana obrazu+tlačítko myši, vlastně jakékoliv tlačítko myši, můžete zapomenout úplně.

Pro uživatele prostředí založených na GNOME bude důležitá ještě jedna věc - klávesové zkratky pro pohyb po desktopu jsou úplně jiné a pokud si nechcete zvykat na novoty, musíte si je předefinovat.

Také jsem si při nastavování zkratek v české lokalizaci všiml naprosto nevhodných překladů, ze kterých člověk nemusí vůbec poznat položku, kterou chce nastavovat - např. "Zapnout současná okna" jako překlad "Toggle Present Windows", přičemž Present Windows je plugin KWin pro náhled otevřených oken a slovo Present tu rozhodně neznamená současnost a Toggle není zapnout. Takových příkladů jsou mraky, bohužel mnozí překladatelé často netuší, co vlastně překládají, neznají kontext.

Klávesa Super nevyvolá hlavní nabídku... Nebo ano?

I v desktopech linuxového světa se stává klávesa Super, stisknutá samostatně, přístupem k hlavní nabídce prostředí. Nikoliv však v KDE, které jednak neumožňuje přiřadit jako klávesovou zkratku samostatnou modifikační klávesu (tedy ani Alt, Ctrl, ...), což by ani nebylo vhodné, protože zkratky jsou navrženy tak, že aktivují definovanou akci při stisku a zde je třeba vyhodnotit naopak uvolnění klávesy a pak i tím, že nikdy není jisté, který widget má být ta hlavní nabídka. Nějakému rozumnému řešení v rámci systému se vývojáři zatím brání, ale naštěstí se našel člověk, který napsal jednoduchého démona v cé, který tuto funkčnost doplní.

Tip: ksuperkey
Tak se jmenuje zmíněný prográmek, který umí rychlé stlačení a uvolnění libovolné klávesy přeměnit na libovolnou jinou klávesovou zkratku. ksuperkey je dostupný na kde-apps.org, odkud si můžete stáhnout zdrojový kód a zkompilovat. Kompilace se vůbec není třeba bát, je to otázka jednoho příkazu, z kterého vypadne jeden hotový spustitelný soubor, který si můžete umístit, kam chcete, třeba do ~/bin/. Pak už je jen třeba tento soubor přidat mezi aplikace spouštěné po přihlášení. Bez parametru simuluje po stlačení a uvolnění levé klávesy Super klávesovou zkratku Alt+F1, parametrem -e ovšem můžete definovat nejen jinou výslednou zkratku, ale i jinou klávesu, která akci vyvolá. Vše je na výše linkované stránce projektu.

Navigace v oknech a pracovních plochách

Možností je v této oblasti hodně, je tu řada widgetů v čele s klasickým task barem a roletovým seznamem oken. Nezmíním všechno, ale určitě zmíním to, co mě zaujalo a co používám.

Alt+Tab - Task Switcher

Krom toho, že máte mnoho možností, jak bude přepínač okna zobrazovat (ikony, popisky, grafické kraviny, ...), můžete si i nastavit, jaká okna bude přepínač zobrazovat (aktuální plocha, aktivita, celý desktop, ...). Přepínač umí přepínat i mezi okny jedné aplikace, definujete si dvě zkratky (výchozí nastavení klasika Alt+Tab/Alt+`). V nastavení si můžete zaškrtnout, aby přepínač při procházení všech oken zobrazoval jen jednu položku pro jednu aplikaci, i když má ta aplikace oken více, ale pokud použijete Alt+Tab, docvakáte se na tuto víceoknovou aplikaci, nemáte rovnou možnost vybírat i mezi okny této aplikace. Takže pustit a pak použít klávesovou zkratku pro přepínání oken jedné aplikace.

Jako bonus nabízí KWin přepínač alternativní, který má úplně stejnou výbavu, jen vám umožňuje definovat si na jiné klávesové zkratky úplně jinak nastavený přepínač a můžete tak využívat jeden, nebo druhý, podle situace.

Myš s přepínačem spolupracuje jen tak, že otáčením kolečka můžete listovat v seznamu a kliknutím přepnete na dané okno, přičemž přepínač oken nebude opuštěn, dokud nepustíte Alt.

Desktop Grid (Expo) a Present Windows (Scale)

Kompozitní efekty náhledu všech pracovních ploch i oken nechybí ani v KDE, přesněji správci oken KWin.

Present Windows

Present Windows umí zobrazit náhledy oken aktuální plochy, aktivity, celého desktopu, nebo jen jedné aplikace. Jediné, co se mi nezdá, je extrémní ztmavení oken, nad kterými není myš. Nejde nastavit a je to daleko silnější efekt, než v náhledu pracovních ploch (Desktop Grid). Konzistence žádná a na KDE překvapivě omezená nastavitelnost. Aktivujete náhled a "zhasne" vám obrazovka. Nastavit si naopak můžete třeba funkci základních tlačítek myši, třeba pro zavření, či přesunutí okna na aktivní plochu. Můžete si nastavit pár funkcí na tlačítka, i při kliknutí mezi okna na plochu.

Desktop Grid

Desktop Grid umí zobrazit náhled pracovních ploch a umí na každé rozprostřít všechna okna (pomocí pluginu Present Windows), takže se dá použít pro pohodlné a přehledné přepínání oken v rámci celého desktopu. Samozřejmostí je možnost okna přetahovat na jiné plochy, pravým myšítkem můžete okno nechat zobrazit na všech. Také lze plochy kliknutím na ikony +/- přidávat, nebo naopak ubírat. Rozložení ploch nemusí reflektovat základní nastavení systému, ale můžete si definovat počet řad, do kterých se mají plochy rozložit.


Vzhledem k tomu, že se dají tyto funkce nastavit na aktivní rohy obrazu, jsou nejednodušší a nejpřehlednější cestou k přepínání oken když držíte v ruce myš. Osobně si většinou vystačím s náhledem ploch s rozprostřenými okny, které mám na pravém horním rohu.

Nutno říci, že po povýšení KDE na verzi 4.10 se výrazně zvýšila plynulost animací i na starém P4 s ATI X300, kde to dříve drhlo fest. Každopádně máte možnost v několika krocích ovlivnit rychlost animace a na opravdových šunkách může být zajímavá volba "Instant", čímž se animace zruší úplně a opravdu vás nebude nic zdržovat. Důležité je i to, že KWin okna animuje konstantní rychlostí, což je pro mě jediná přijatelná varianta (opakem je Compiz, který okna při dobíhání animace brzdí a ještě s nimi "houpne"). Také již zmizely jakékoliv nepěknosti při přepínání ploch a současně oken v režimu Gridu.

Sdružování oken
Okenní správce KDE umí i pěkně sdružovat okna libovolných aplikací do okna jednoho ve formě záložek (tabů). Jen si vyberete v menu na liště, ke kterému oknu chcete toto okno přifařit a ono se založí do jeho rámu. Funguje to na úplně stejném principu jako taby ve webovém prohlížeči.

Dock / Launcher - Icon-Only Task Manager

Pager a Icon-Only Task Manager
na bočním panelu

Mezi použitelné plasmatické widgety ze základní výbavy patří Icon-Only Task Manager (Ikonový správce úloh), který nahradí běžný taskbar ikonami, umí fungovat jako klasický dok, na kterém můžete mít ikony trvale jako spouštěče a samozřejmě se v něm objevují spuštěné aplikace. Je to widget skutečně užitečný a slušně vyvedený, s jeho pomocí si můžete vytvořit dok srovnatelný, nebo lepší, než Unity Launcher, koneckonců podporuje i záležitosti jako Quicklisty a rozumí D-Bus API Unity Launcheru, takže počítadla a progress bary z Unity se konají. Navíc umí v kontextové nabídce aplikací zobrazovat poslední otevřené soubory. Dá se nastavit tak, aby zobrazoval aplikace jen z aktuální obrazovky, aktuální plochy, nebo aktuální aktivity - tyto tři možnosti se dají kombinovat. Klidně si můžete vytvořit doky dva a každý může mít jiné vlastnosti a použití. Například si dáte na hlavní panel jeden, který trvale zobrazuje ikony pro rychlé spuštění aplikací a zárověň zobrazuje aplikace ze všech ploch i aktivit. Druhý si dáte doleva, nastavíte mu, aby se automaticky schovával a zobrazil se jen při najetí myši ke kraji obrazovky. Ten bude zobrazovat spuštěné aplikace ze všech ploch aktuální aktivity, takže mezi nimi budete moct velmi rychle a přehledně přepínat myší. Kolečko myši funguje nad ikonovým taskbarem tak, že cyklicky přepíná okna aplikací. Můžete si definovat i to, kolik řad mohou ikony vytvořit, když dochází místo.

Okna jedné aplikace se shlukují do jedné ikony a podobně jako v Unity Launcheru se po kliknutí zobrazí náhled všech příslušných oken, abyste si mohli vybrat. Toto chování můžete změnit - místo náhledu oken jedné aplikace můžete dostat jen popup nabídku se seznamem oken, ze kterého si vyberete. Ale vlastně to nemusíte vůbec přepínat, protože pokud si nevypnete tooltipy, zobrazí se tato nabídka po najetí myši jako aktivní tooltip, a konkrétní okno přepnete přímo odtud. Pokud vám neustále vyskakující tooltipy vadí, můžete si v nastavení Icon Taskbaru zaškrtnout prodlevu, než se zobrazí, nebo je zakázat úplně. Když už jsem u tooltipů, KWin také zprostředkovává náhledy oken po najetí nad ikonu doku, což je první věc, kterou vypínám. Také můžete definovat, které aplikace zobrazovat nebude nikdy. Důležité je to, že pokud máte dok nastaven pro všechna okna ze všech ploch, tak mezi okny jedné aplikace můžete přepínat ať už jsou na jakékoliv ploše. Opět se to zdá jako samozřejmost, nikoliv však pro Unity Launcher, proto to zmiňuji.

Přpínač pracovních ploch - Pager

Já jsem si na vrch bočního panelu přendal i Přepínač ploch (Pager) (viz obrázek výše). Jsem již léta zvyklý přepínat pracovní plochy otáčením kolečka myši u levého okraje obrazovky, takhle jsem to vyřešil v KDE (protože window manager KWin neumí takovou zkratku definovat vůbec), jen tu více záleží na vertikální pozici ukazatele myši, protože musí být při otáčení kolečka nad widgetem. Pager umí zobrazovat i miniatury oken a umožňuje je přetahovat z plochy na plochu. Můžete si také zašktrnout, že pokud kliknete na indikátor aktuální plochy, schovají se všechna okna, abyste viděli Plochu a dalším klikem se vrátí. Můžete si definovat i rozvržení ploch, respektive počet řad, ve kterých se náhledy budou zobrazovat, přičemž toto nastavení je to základní systémové, které bude reflektovat každé další udělátko, pokud nebude mít vlastní nezávislé nastavení. Přesně v tomto uspořádání se pak graficky animují skutečné pracovní plochy, když je přepínáte.

Aktivity

Aktivity je něco, co nemá v jiných prostředích obdobu. Také jejich smysl mnozí nechápou a ptají se "K čemu je to dobré, když mám virtuální pracovní plochy?". Základní princip Aktivit je jednoduchý - každá Aktivita nabízí samostatný pracovní prostor, kterému můžete nadefinovat vzhled a funkci pracovní plochy, widgety a především aplikace. Každá má k dispozici celý desktop, tedy i všechny virtuální pracovní plochy. Okna aplikací mohou Aktivity sdílet, každému můžete určit, ve kterých Aktivitách se bude zobrazovat. Aktivity tedy především filtrují okna a widgety, které budou uživateli zobrazovány, ale důležitější je, že můžete definovat aplikace které k nim budou patřit a tudíž je i hromadně spouštět i ukončovat.
Aktivity můžete jednoduše vytvářet, mazat, přejmenovávat, definovat jim ikony, základní aplikace, které mají obsahovat a rozhodovat o tom, která Aktivita bude aktivní a která ne. Každé okno může být ohledně aktivit, pracovních ploch a dalších záležitostí nastaveno za běhu v menu dostupném v dekoraci okna (levý klik na ikonu aplikace, nebo pravý klik na titlebar), jinak v zásadě platí, že si aktivita pamatuje okna, která v ní spustíte a to i po restartu systému (pokud si toto chování nezměníte v nastavení sezení). Zastavením aktivity se zavřou okna (ukončí aplikace), která jsou s aktivitou spojená (pouze s touto a žádnou jinou) s tím, že při příštím spuštění se okna obnoví - tedy se spustí příslušné aplikace, pokud možno v posledním stavu před zastavením aktivity, takže file manager bude zobrazovat ten samý adresář jako před zastavením, textový editor se otevře s tím samým dokumentem (obsah samozřejmě musí být uložen před ukončením aktivity), atd.
Specifické činnosti typu úprava videa, fotografií, programování, pro které běžně potřebujete více spuštěných aplikací, takto můžete zabalit do jednoho celku a spouštět i zastavovat je najednou podle potřeby. Můžete tak oddělit třeba pracovní a zábavní aktivity a nemusí se vám okna plést dohromady, přičemž stále máte i všechny pracovní plochy. Přepínání mezi jednotlivými aktivitami je bleskové, nejjednodušeji pomocí zkratky Super+Tab, případně přes dedikovaný widget, nebo správce aktivit.

Aktivity jsou zajímavé, ale nejsou pro každého. V mém případě vykazovaly nestabilitu a často se mi nějaká aktivita při nastavování podělala, nebo dokonce samovolně vytvořila nová, ale to si snad časem "sedne". Celý ten systém je trochu komplikovaný a začátečníci jsou často zaskočeni tím, co všechno se jim po startu systému spouští, když o to vůbec nestojí...

Vzhed

Jestli se mi na KDE něco fakt nesedí, tak je to vzhled plasmy obecně. Výchozí téma není zas tak hrozné, ale písmo v obláčcích, bleděmodré podsvícení aktivního okna, animace výběru položky při pohybu v nabídkách, ... to všechno mě naprosto míjí.

Když se kouknu na nějaká náhradní témata desktopu, vypadá to, že všichni tvořící uživatelé KDE mají vkus podobný (navzájem), případně nejsou schopní téma udělat pořádně. Všechno se buď nechutně "leskne", obláčkuje, nebo tuhle není vidět písmo, tamhle jsou divné okraje, nebo není vidět obsah, protože je plasmoid průhledný a pod ním je zrovna nevhoně barevné okno.  Prostě shit. Fakt jsem nenašel nic, co by se mi opravdu líbilo a zároveň nemělo zásadní bugy, nejblíž jsem se dostal asi s tématem New Limix. A pravda, nové openSUSE 12.3 KDE vypadá docela vyladěně, jen se zbavit té zelené :)

Výchozí téma oken Oxygen mě zpočátku také příliš neoslovovalo, ale zvykl jsem si tak, že se mi začalo dokonce líbit. Je především dokonale úsporné na místo a zároveň se dá obléknout do množství předdefinovaných barevných kombinací, nemluvě o tom, že si všechny barvy samozřejmě můžete upravovat samostatně, zcela podle sebe.

Z počátku jsem měl vážné problémy se vzhledem GTK aplikací, řešil jsem to utilitami, které mi oxygen téma nastavily i na GTK2, i 3 natvrdo, což byl problém jednak při návratu do GNOME prostředí, kde ani nešlo téma změnit běžným způsobem a pak byly tyto předělávky oxygenu celkem fatálně zabugované, způsobovalo to nefunkčnost některých prvků toolkitu, jak třeba comboboxu.
V této oblasti jsou dvě řešení - buď přímo port KDE tématu (o moc víc než Oxygen jich nebude) do GTK, nebo použít engine, který bude za chodu přizpůsobovat GTK vzhled aktuálnímu KDE tématu, což je méně efektivní, ale pokud přepínáte často mezi KDE a GNOME prostředími asi méně bolestné. Mám za to, že takhle to gunguje v GNOME s KDE aplikacemi. V mém systému je to nyní trochu mdrník, tak se zatím nebudu pouštět do nějakých soudů, každopádně mám v KDE plugin do nastavení vzhledu pro GTK 2 i 3 aplikací, kde mám na oba nastaven Oxygen, přičemž GTK3 se po návratu do GNOME zobrazuje po gnomácku, zatímco GTK2 aplikace si ponechávají Oxygen, pokud jim ho nezměním násilím (je to jen o nějakém konfiguračním souboru).

Evidentně jsem si to zkomplikoval sám, protože na druhém systému s plným Kubuntu se GTK aplikace skinují na Oxygen automaticky, určitě v KDE 4.10.

KSnapshot screenshoty umí

KSnapshot

KSnapsot je vydařený tvůrce screenshotů, na kterém mě zaujalo to, že po stisku klávesy Print Screen sice udělá screenshot celé obrazovky, ale krom uložení nabídne kompletní nabídku funkcí pro vytvoření dalšího snímku podle vašich kritérií - výběr oblasti, zpoždění atd. Pěkné je to, že po každém sejmutí obrazovky/okna/výřezu vidíte náhled s výsledkem a pokud nejste spokojeni, můžete akci okamžitě opakovat, třeba s jiným nastavením, nebo takto vytvořit celou sérii screenshotů s průběžným ukládáním.

Na druhou stranu mi v KDE chybí možnost dělat libovolné výřezy z obrazu bez spouštění aplikace, tak jak to umí plugin Compizu - stisknu Super a za držení levého tlačítka potáhnu myší, čímž definuji obdélník, jenž bude po uvolnění tlačítka uložen do předem definovaného adresáře. Za to samozřejmě nemůže KSnapshot a KWin sice má také nějaký plugin Screenshot, ale nemá žádné nastavení, ani dokumentaci, nemám tudíž tušení, jak se ta věc používá. Nic jsem ani nevygooglil, takových záhad je v KDE dostatek.
Používám screenshoty často pro pracovní účely a možnost rychlého výřezu je fajn, jinak to moc velkou váhu nemá.

Podpora více monitorů

Nastevení konfigurace monitorů tu je celkem standardní, neumožňuje žádné speciality jako například různé profily, nedej bože automatickou konfiguraci založenou na identifikaci připojeného monitoru. Vypadá to ale, že se blýská na lepší časy, projekt, který zvýší inteligenci správce obrazovek se rozjel a majitelé notebooků, kteří používají více externích monitorů se mohou těšit.
Já s konfigurací problémy nemám, protože skript, který jsem si napsal pro xrandr samozřejmě funguje i pod KDE a nepřipojuji neznámé zobrazovače, ale údajně to může být pěkný opruz při nějaké dynamičtější práci s monitory.

KDE umožňuje v režimu rozšířené pracovní plochy dát na libovolný monitor libovolný panel s libovolnými widgety. Pokud ale tuto možnost využijete, měli byste počítat s podivnými jevy, jako je nefunkčnost nastavení panelu, kdy se lišta s nastavením zobrazí, ale okamžitě zmizí. Jinak se zdá, že KDE si nastavení pamatuje správně a panely se zobrazují tam, kde mají a naopak se nikde nepletou, pokud sekundární monitor odpojíte.

Náhledy pracovní plochy v Pageru pokrývají celou plochu, ale pokud vyvoláte Desktop Grid, zobrazí se náhled na každém monitoru zvlášť, což celkem dává smysl.

Problémem je rozhodně fakt, že nové okno se vždy zobrazuje na monitoru, kde se nachází aktuálně aktivní okno, bez ohledu na to, kde se nachází kurzor myši. To znamená, že první okno vždy musíte přetáhnout z monitoru primárního a pokud další spouštíte třeba z panelu, musíte dbát na to, aby bylo aktivní okno právě tam, kde chcete nové zobrazit.

Závěr

Začátky byly krušné, pak přišly první návaly nadšení, aby zas ustoupily znechucení ze zástupu drobných, ale velmi obtěžujíchích drobností, jako je nestabilita, témata vzhledu, kde každou chvíli něco nejde přečíst kvůli hloupé průhlednosti, rozbitý vzhled plasmatických widgetů, nepoužitelný monitor CPU, i disků do panelu, vstupní pole pro zadávání textu, kde sice bliká kurzor, ale nejde rovnou psát, musí se tam nejprve kliknout, ...

KDE toho umí dost, ale v balení, které mi nesedí. Na jedné straně obrovské možnosti konfigurace prostředí, na druhé slepenec součástí bez návaznosti a často naopak s absencí základních nastavení.

Plasma je peklo, navíc poměrně nestabilní, ale naštěstí s sebou nebere všechno, když spadne. I když to sama nerozdýchá, máte KRunner, kterým spustíte plasma-desktop znovu.

KRunner, který umí vyhledávat ve všem současně, ale i selektivně v konkrétní oblasti zájmu, včetně otevřených oken, není úplný průšvih.

KWin je jako správce oken fajn, i když jeho tvůrci ještě nepřišli na to, že myš může mít více, než tři tlačítka a že by mohlo být fajn je použít i v kombinaci s hranou obrazovky. S poslední verzí se KWin dost zlepšil v animaci i na vyhnilých šunkách typu P4/X300 a i na fglrx mi začaly fungovat dříve nefunkční pluginy jako například inverze okna.

Jestli se mi na KDE něco líbí, tak jeho aplikace, kterým navíc velmi sluší Oxygen skin (Dolphinovi pak velmi pomůže i sada ikon Faenza, původní ikony, především adresáře, moc krásné nejsou). Několik používám dlouhodobě i v GNOME prostředí, protože nemají (případně dlouho neměly) dostatečně kvalitní GTK protějšek.

Plasma definitivně potřebuje nějaký pevnější koncept, je evidentní, že je navržena špatně, jinak by nevznikalo tolik odporných a omezených widgetů. KDE je plasma a plasma je ošklivá, to je to, co vidím na první pohled. Strávím hodiny tím, aby mi z ní nebylo blivno a nakonec se smířím s kompromisem.

V KDE máte více svobody, otázkou je, zda je to ta svoboda, o kterou stojíte...

I když je můj závěr vlastně extrémně negativní, je to především proto, že i když si poskládám KDE podle svého a v některých disciplínách dá jiným prostředím na prdel, stejně mám z celku podivný pocit a mrzí mě to. KDE je určitě zajímavým kompromisem, pokud vás neoslovují, nebo přímo štvou, nová prostředí GNOME a Ubuntu.

Mimochodem, zkoušel jsem KDE i na Fedoře, abych se ujistil, že některé záležitosti nejsou jen doménou Kubuntu a nejsou. Ohledně stability samozřejmě rozdíly být mohou a poslední openSUSE 12.3 i celkem pěkně vypadá a KDE je rychlé.

Pokud máte nějaké tipy, nebo korekce, budu rád, když je zmíníte v komentáři.