pondělí 4. února 2013

Tak který desktop na desktop? - Úvod

Když mi zhruba před třemi čtvrtkami roku Ubuntu 10.10 sdělilo, že je mrtvé, mohl jsem se po přechodu na verzi 12.04 konečně ponořit do oceánu zcela nových úžasných desktopových prostředí a zažít zcela nová úžasná dobrodružství. Začal jsem tedy instalovat vše, co mi přišlo pod ruku, či spíš myš, na všechny své pece a pendloval mezi nimi v očekávání, co mě bude nejméně sss štvát a co si nakonec nechám. Mezitím se mi na hlavní domácí peci přihodilo i Ubuntu 12.10 a na testovacím kancelářském HP už se rýsuje Ubuntu 13.04, přičemž na nejslabší pracovní peci zůstává Ubuntu 12.04.1. Původně jsem chtěl napsat jeden souhrný zápisek, ale to se ukázalo jako nesmyslné, takže v tomto shrnu nějaké své představy a v dalších pak proberu co jsem z toho dostal v některých prostředích, která mi za to budou stát. Takže co bych rád? ...

Nejsem vůbec náročný, spouštím aplikace, otevírám dokumenty, přepínám mezi okny, ... klasika. V 98% případů vím přesně, co chci v systému / desktopu najít / spustit / přepnout a nechci se prodírat kaskádovým menu s x úrovněmi, otevírat zbytečně souborový manažer a navigovat se složitě k dokumentu, nebo studovat task bar / náhled / seznam otevřených oken, když jich mám otevřených dvacet, abych klikl na to pravé místo. Chci pár klávesových / myších zkratek, které vyvolají nabídku z konkrétní oblasti zájmu a tu moct filtrovat psaním z klávesnice, historii posledních dokumentů, i aplikací a klávesovou navigaci mezi okny a pracovními plochami. Chci prostředí, které se obejde bez myši a zároveň bude myší efektivně ovladatelné a dostatečně intuitivní a přirozené, abych nemusel dlouze studovat návody. Nemám nic proti animacím, které mají smysl a zlepšují navigaci, ale zároveň nemám rád, když se mi před očima stále něco hemží bez důvodu a především pak animace trhané, to je pak používání desktopu mučením.

Efektivní vyhledávání v aplikacích, i souborech všeho druhu

Vyhledávání v aplikacích se stalo standardem nových prostředí, většinou je krom názvů prohledáván i popis aplikací a tak se k té hledané můžete dostat i přes obecnější hesla typu "text", nebo "nastavení". S vyhledáváním v souborech / dokumentech je to o něco horší, některá prostředí nabízí třeba jen historii posledních deseti až dvaceti otevřených souborů, případně i adresářů (složek), některá v ní umí i vyhledávat a některá prostředí jdou dále a nabízí vyhledávání souborů v celé domovské složce, přičmž se umí selektivně specializovat na konkrétní typy souborů, jako třeba audio a video a nebo dokonce umí vyhledávat v databázi výchozího hudebního přehrávače a spouštět muziku v něm. Prohledávání a historie i skrytých souborů a složek, jejichž jméno začíná tečkou, je ale často nedostupné, bez možnosti konfigurace, což je škoda, protože s takovými soubory také nezřídka nakládám.

Nakonec není od věci ani možnost filtrování položek v rozsáhlejších nabídkách jednotlivých aplikací, každopádně se daleko lépe pamatuje název toho, co hledáte, než sto klávesových zkratek, pokud je nepoužíváte dostatečně často. Skoro vždy je to rychlejší a jistější, než bloumat deseti submenu a to často i v případě, že víte, kde to hledat.

Navigace v oknech

Navigace v otevřených oknech je jednou z těch nejdůležitějších disciplín. Krom taskbaru a Alt+Tab a pracovních ploch je dnes k mání množství nových funkčností. Alt+Tab mívá bratříčka Alt+` pro přepínání mezi okny jedné aplikace a akcelerovaní správci nabízí pro práci s okny grafická rozhraní na x způsobů. Tady čím více možností, tím lépe, protože nejen že různí uživatelé preferují různé způsoby práce s okny a pracovním prostorem, ale i v různých situacích se mohou hodit různé přístupy. Je fajn mít klasický taskbar, ještě lépe dok, občas nepohrdnu klasickým seznamem oken a často používám grafický  náhled všech oken i virtuálních ploch, který nabízí moderní kompozitní správci v různé kvalitě.

Na akcelerovaného okenního správce, konkrétně Compiz, jsem si zvykl rychle, ale netvrdím, že je dokonalý. Naopak mě plno věcí štve, i když v několika ohledech je jedinečný a nejlépe funguje na počítačích a hlavně grafikách v důchodovém věku. Mám rád funkce jako Scale a Expo pro náhled oken i pracovních ploch, občas používám i zoomování desktopu, když se u pece válím v posteli (mám to namapováno na tlačítka bezdrátové myši) a posledním použitelným efektem je barevná inverze okna (stiskem klávesové zkratky uděláte z černého na bílem, bílé na černém a opačně).

Slabinu většiny desktopových prostředí / okenních správců můžete objevit ve chvíli, kdy máte otevřeno opravdu velké množství oken, především stejné aplikace, se stejně začínajícím názvem dokumentu. Ať už máte klasický task bar, jehož položky se stanou tak malé, že na nich nepřečtete to podstatné, nebo se vám zobrazí náhled oken, kde je situace defakto stejná. Občas musím otevřít třeba patnáct tabulek v openoffice a mezi nimi se pohybovat. Vím přesně co hledám, jak se jmenují dokumenty, ale hledejte to na liště, nebo v pidináhledech, kde je jeden jako druhý a které se třeba ještě různě přeskupují. Zde je pak nejlepší běžně dostupnou pomůckou seznam otevřených oken, který vypíše celé jejich názvy pěkně pod sebou. Ale s možností filtrování pomocí zadávání řetězců z klávesnice, by to bylo daleko rychlejší. Stačí klávesová / myší zkratka a zadat pár znaků. Záležitost na vteřinu a mám okno, které chci, bez toho, abych očima skenoval nějaké seznamy a ztrácel čas.

Vzhled, přizpůsobitelnost, sladěný design i chování

V neposlední řadě očekávám dostupnost jednoduchého a elegantního vzhledu, který nebude urážet můj slábnoucí zrak a rozumnou míru nastavitelnosti jak ovládání prostředí, tak vizuální stránky. Když na to přijde, nemám problém se pohrabat ani v textovém konfiguráku, xml, nebo css. Hlavní je ta možnost, ne že mi někdo bude bez možnosti odvolání měnit barvy součástí desktopu na hovnivo jen proto, že jsem si vybral na plochu tapetu s podzimním motivem.

Prvky prostředí by také měly dodržovat nějaké jednotné schéma chování a design. Situace kdy máte na panelu pět ikon a na každou musíte kliknout jinak, když chcete vyvolat její nabídku, která pak má ještě každá jinou bravu, je nepřijatelná. V nových prostředích, která se teprve snaží najít svou cestu se to dá pochopit, že se snaží fungovat se vším, co se jim podstrčí, aby ze začátku uživatel netrpěl, ale tahle situace je dlouhodobá třeba v KDE, tam ani jejich vlastní applet nastavení zvuku nezapadá do zbytku osazenstva.

Fungování na vícemonitorovém systému

Protože běžně využívám tři monitory, z nichž dva (19 a 17 palců) jsou na pracovním stole a podle potřeby je přepínám do jedno, nebo dvoumonitorového zobrazení a třetí FullHD mám pro sledování videa z pohodlí v leže, který běží vždy samostatně, je důležité, aby si s tím desktop poradil a nesypal se. Konfigurace zobrazení panelu na každém monitoru zvlášť je určitě plusem, ale jednu věc jsem zatím nedovedl vyřešit nikde - dva monitory používám tak, že ten sekundární mám nalevo od primárního, což je problém, protože všechny desktopy zatím fungovaly tak, že primární je vždy ten levý a jinak to nebude, i když přes xrandr definuju jako primární ten pravý. Proto to řeším tak, že i když je monitor fyzicky nalevo, nechám ho zobrazovat jako by byl napravo a musím na něj myší druhou stranou. Třeba to někdy přijde a možná jen dělám něco blbě.

Grafický monitoring CPU, sítě a disků na panelu

Málem bych úplně zapoměl na to nejdůležitější na celém desktopu. Ano, bez rozumného apletu v panelu monitorujícího výše zmíněné, trpím jako zvíře. CPU je samzřejmě nutno monitorovat včetně I/O čekání a ty zobrazovat v grafu jinak, aby bylo jasno. První dva monitory se ještě jakž takž dají sehnat, i když CPU často bez I/O, což je k prdu, ale monitoring globálního provozu disků je v některých DE jen zbožným přáním. Nejrozumnější applety nabízí snad jen GNOME 2 a Unity, kde Multiload Indicator kopíruje System monitor applet starého GNOME dokonale, ačkoliv se objevují diskuze ohledně jeho efektivnosti, což jsem dočasně řešil i já.

První pán na holení

Prvním a zároveň nejnovějším, ale rozhodně ne nejhloupějším prostředím, které trochu proklepnu v dalším příspěvku, bude Cinnamon.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zkuste prosím při komentováni používat místo volby Anonymní volbu Název/adresa URL, kde vyplníte nějakou přezdívku, adresu zadávat nemusíte. Vědět, které příspěvky jsou od jednoho člověka, je fajn. Díky.

Pokud by se vám náhodou odeslaný komentář na stránce nezobrazil, vytáhnu ho z koše hned jak si toho všimnu. I Google spam filter se občas sekne.