Babička nikdy neměla daleko k výdobytkům moderní techniky a ještě nedávno mi ukazovala hi-score v online hrách, které pařila dlouho do noci. Babičce je nějakých pětaosmdesát a trochu ji zpomalila drobná mozková příhoda v čase předvánočním. Vzhledem k tomu, že používá mobilní telefon, MP4 přehrávač, digitální fotoaparát a do nemocnice dostala přenosný DVD přehrávač, bylo nutné odpojovat polohovací postele i lékařské přístroje od zásuvky ostatním pacientům, aby bylo možné techniku dobíjet. Babička spolupacientům na oplátku nabízela digitální portrét. Nebylo to veselé období, ale stěží mluvící babička ho vylepšovala informacemi jako "Dnes mi sestřička položila nesmyslnou otázku: Na co prej potřebujete tolik elektroniky?". Od té doby již uplynul nějaký ten pátek a babča, inspirována panem Neckářem, opět začala trochu ožívat a vracet se i k počítači. Tak jsem konečně nahradil ta neuvěřitelně zprasená XP Ubuntu 12.04, abych to jako usnadnil nám oběma..
Nastavil jsem systém, dal babičce instrukce a druhý den se ptám, jak to šlo. "Vůbec jsem se nedostala na internet.." zněla odpověď. To mě překvapilo, vždyť má v Launcheru tři ikony, na které nemá nejmenší problém se trefit.. Nechal jsem si předvést, jak se babička na internet nedostane a fakt - klikla na ikonu, ta se pohla a pak opět vrátila na místo. Používá trackball, myslel jsem si, že zavadí palcem o kouli při mačkání tlačítka, ale prdlajs! Věc kterou si většina zdravé populace vůbec neuvědomí - senioři mají často problém uvolnit prst z tlačítka dostatečně rychle, tím spíš do té maximálně čtvrt sekundy, po které se ikona Launcheru přepne do režimu přesunu a puštění tlačítka jen vrátí ikonu zpět. Je to sakra krátká doba, když si to uvědomíte. Unity se tedy neosvědčilo - babička není ve více než polovině případů schopná spustit cokoliv z Launcheru! Menu aplikací i horní lišta maximalizovaného okna schovávající se v horním panelu taky akorát mate a ani Dash už babča nikdy nepochopí, o virtuálních plochách ani nemluvě.
Unity zkrátka selhalo v naprostém základu, tedy spouštění aplikací a tak jsem to dál neřešil a nasadil GNOME Shell, který je bezpochyby pro začátečníky pochopitelnější a kompaktnější. Stačí najet do rohu obrazovky a je to celkem jasné. První test ukázal, že babička již nemá problém spustit kliknutím na ikonu webový prohlížeč, nebo adresář se svými fotografiemi a dokonce sama našla v panelu ikonu usnadnění a zapnula si zoom, aby lépe viděla. Větší fonty jsem samozřejmě také nastavil, ale ono to jde jen do určité míry, některé aplikace pak začnou být nepoužitelné. I základní aplikace GNOME 3 jako např. Nastavení systému mají zakázanou změnu velikosti okna a tak se při opravdu velkém písmu stávají nepoužitelnými. Škoda. Ono těch nedostatků ve funkcích usnadňujících přístupnost jsem už našel víc, ale to zas třeba příště..
Žádné komentáře:
Okomentovat
Zkuste prosím při komentováni používat místo volby Anonymní volbu Název/adresa URL, kde vyplníte nějakou přezdívku, adresu zadávat nemusíte. Vědět, které příspěvky jsou od jednoho člověka, je fajn. Díky.
Pokud by se vám náhodou odeslaný komentář na stránce nezobrazil, vytáhnu ho z koše hned jak si toho všimnu. I Google spam filter se občas sekne.