neděle 28. září 2014

Jak jsem operoval Chrome (a chromoval Operu)

Australopithecus
Pár měsíců jsem místo staré Opery používal Firefox, ale jeho uživatelské rozhraní mě na mnoha místech irituje. Během mého zvykání se navíc objevilo nové UI Australis a já s hrůzou zjistil, že mi na něm nejvíc vadí obloučky a tlačítko pro opětovné načtení stránky na konci adresního řádku. A pak se také konečně objevila nová blinkavá Opera pro Linux, i když zatím jen ve vývojové verzi. Dostatek impulsů k tomu, abych přistoupil k detailnějšímu průzkumu prohlížečů rodiny Chromých, který jsem měl stejně v plánu. A tak jsem dalších pár měsíců používal a ladil Chromium a Chrome. A nakonec i chromoval Operu. ...


Chrome/Chromium

Sice ty prohlížeče používám od jejich vzniku, ale jen okrajově, takže jsem nikdy neměl snahu z nich udělat něco, co mě opravdu baví používat. Stejně jako do nedávna Firefox. Rozdíl je ale v tom, že Chrome jsem nikdy nepovažoval za úplně dementní ;) Tak jako tak je přechod z Opery na jakýkoliv jiný prohlížeč těžký, protože je to především ta spousta drobností, které člověk považoval za normální a logické a které najednou samozřejmé nejsou. Ne vždy se podaří nalézt patřičné rozšíření a jsou věci, na které je prostě třeba zapomenout. Dnes to ale už nebude o srovnávání Chrome s Operou, ale především s Firefoxem, jakožto novým základem.

A začnu tak nějak od základů, protože je pár věcí, které jsem si sám chtěl ujasnit a také jsem posbíral pár poznatků při zkoumání, jak věci fungují. Snad jsem většinu pochopil správně a doufám, že jsem přepsal všechny nesmysly, které jsem napsal, než jsem k tomu pochopení dospěl.

Rozdíl mezi Chrome a Chromiem

Základ obou prohlížečů je stejný, Google vyvíjí svůj prohlížeč Chrome na základě otevřeného projektu Chromium, který doplňuje o nějaký ten uzavřený kód, jako jsou flashplayer, prohlížeč pdf (i když šel napasovat i do Chromia a od verze 37 je už přímou součástí, díky uvolnění lincence), licencované AV kodeky (MP3, AAC, ovšem ty Chromium zvládá přes ffmpeg, který je součástí instalace) a také některé (volitelné) možnost zasílat statistiky používání a havárií a našel jsem v Chrome navíc i služby hlasového vyhledávání a online korekce pravopisu. Kdo nechce ve svém systému uzavřený prohlížeč a potenciálního šmíráka, ten tedy může vzít otevřené BSD licensované Chromium, které je i v repozitářích Ubuntu a bude mít až na detaily to samé, co v Chrome, včetně možnosti přihlášení prohlížeče do Google účtu a synchronizace s prohlížeči na dalších systémech. A synchronizují se mezi sebou i Chrome s Chromiem. Lišit se mohou i konfigurace Chromia v jednotlivých distribucích, podle toho, jak je připravili jejich správci. Také oba prohlížeče můžete bez problémů používat současně, konfiguraci má samozřejmě každý ve svém adresáři.

Chybí NPAPI na kterém závisí mnoho užitečných pluginů

Google ale nedávno zařízl podporu původního rozhraní pro pluginy NPAPI (Netscape Plugin API), což má za důsledek to, že v prohlížečích odvozených od Chromia nefunguje plno multimediálních pluginů, nepřehrajete tedy QuickTime, Silverlight, nespustíte Java aplikace a další. Nefunguje ani gnome-shell-browser-plugin, tudíž správa rozšíření GNOME Shellu přes prohlížeč přímo z webu extensions.gnome.org. Podporováno je již pouze modernější PPAPI (Pepper Plugin API) z vlastní dílny.

Flashplayer pro Chromium

Jak jsem zmínil, Chrome má PPAPI flashplayer jako součást instalace, ale Chromium využívalo stejného pluginu, jako Firefox a další prohlížeče, čímž mu po odebrání NPAPI vznikl drobný problém, protože flashe je na webu stále ještě příliš.

Vzhledem ke stejnému základu obou prohlížečů ale není důvod, aby Pepper Flash z Chrome nebyl použitelný v Chromiu, tudíž se okamžitě objevily skripty, které ho Chromiu zpřístupní. Tak se do multiverse repozitářů Ubuntu dostal i balík pepperflashplugin-nonfree, který po instalaci stáhne aktuální Chrome z oficiálních stránek, z instalačního balíku vydoluje onen plugin (/opt/google/chrome/PepperFlash/libpepflashplayer.so), uloží ho do /usr/lib/pepperflashplugin-nonfree/ a nasměruje na něj Chromium doplněním konfiguračního souboru /etc/chromium-browser/default.

Tudíž, přinejmenším v Ubuntu 14.04:
sudo apt-get install pepperflashplugin-nonfree

Instalovaný skript umí plugin i aktualizovat stačí zadat příkaz:
update-pepperflashplugin-nonfree

Rozšíření a jejich správa

API pro rozšíření Chrome umožňuje podstatně méně, než to ve Firefoxu. Rozšířením Chrome je především zapovězeno jakkoliv měnit uživatelské rozhraní prohlížeče, mohou maximálně přidat tlačítko a to za omnibox (tak říkají multifunkčnímu poli pro zadání adresy a hledaných výrazů), nebo do něj. Dál už mohou čmárat pouze po zobrazovaném panelu, případně si nakreslit vlastní okno. Jediné, čím si může uživatel rozhraní modifikovat, je barevné téma, ale co jsem zkoušel, byla skoro všechna témata za hranicí reálné použitelnosti. To se s tématy pro Firefox opravdu vůbec nedá srovnávat.

Chrome také pracuje se skupinami oprávnění, která mohou rozšíření dostat. Při instalaci jakéhokoli rozšíření tak vidíte, k jakým datům požaduje přístup a buď mu je souhlasem přidělíte, nebo instalaci odmítnete. Rozšíření mezi sebou snad mohou komunikovat pomocí zpráv, ale jinak jsou sandboxovaná a nemohou zasahovat do ničeho, co jim nepatří. To ve Firefoxu neexistuje, tam má každé rozšíření přístup ke všemu, dokonce může na pozadí přepisovat jiná rozšíření a samozřejmě měnit uživatelské rozhraní.

Pro každé rozšíření si v Chrome můžete zaškrtnout volbu, která ho aktivuje i v anonymním okně. Anonymní okno tak zůstává ještě anonymnější a bezpečnější. Ani tohle Firefox neumí, jeho rozšíření jsou aktivní stále, jen dostanou echo, že se aktuálně s anonymním oknem pracuje a mohou na základě toho změnit své chování.

Další rozdíl souvisí s tím, že Chromí spouští pro každou stránku, i rozšíření, vlastní proces (tedy ne úplně pro každou stránku, umí podle situace sdružovat ty z jedné domény), tudíž kvůli aktivaci, či deaktivaci, žádného rozšíření nemusíte restartovat celý prohlížeč. Aktivované rozšíření sice nezačne fungovat na všech otevřených stránkách okamžitě, ale aby fungovat začalo, stačí stránku znovu načíst. To je při testování daleko pohodlnější, než restartování celého prohlížeče, zvláště, když máte na jiné stránce v běhu něco, co nechcete přerušit. Pro nepoučeného uživatele to ovšem může být oproti Firefoxu méně transparentní, protože ve Firefoxu buď musíte restartovat celý prohlížeč (většina případů) a on si o to řekne, nebo nemusíte a pak to prostě funguje hned všude.

Většina rozšíření Chrome má jako základ tlačítko, které se zobrazuje za omniboxem, nebo přímo v něm, na konci, pokud jde o rozšíření, jejichž funkčnost závisí na obsahu zobrazované stránky (objevuje se pouze tehdy, když je k tomu důvod). Kliknutím na kterékoliv tlačítko rozšíření pravým myšítkem, se zobrazí menu, ze kterého máte možnost rozšíření okamžitě odinstalovat, skrýt tlačítko, přejít do nastavení, nebo správce rozšíření. Co se stane po kliknutí levým tlačítkem myši, nebo aktivaci pomocí klávesové zkratky, je už věc daného rozšíření. Uživatel si může jednoduše tlačítka přeskupovat podržením levého tlačítka a nemusí pro to aktivovat žádný nastavovací režim.

Instalace rozšíření Chrome je možná pouze z Chrome Web Store, a u každého rozšíření jasně vidíte, pokud ho již máte nainstalované. Instalace rozšíření z jiných zdrojů je možná, ale není zrovna uživatelsky přívětivá.

Vestavěný správce rozšíření je proveden decentně, oproti tomu ve Firefoxu, kde se tvůrci nemohli rozhodnout, zda to bude pro zrakově postižené, nebo pro zdravé lidi a tak z toho vznikl nepřehledný hnus, který se dá malinko vylepšit pouze dalším rozšířením.

Každé rozšíření může mít klávesovou zkratku

Pro aktivaci libovolného rozšíření Chrome, je možné definovat vlastní klávesovou zkratku (ve správci rozšíření až dole), která je v režii prohlížeče a udělá to samé, jako kliknutí myší na jeho ikonu, takže se nemusíte spoléhat na duchaplnost autora. Pokud ovšem rozšíření schováte tlačítko, bude vám případná klávesová zkratka fungovat pouze tehdy, pokud nemá zobrazit nějaké menu, protože prohlížeč nebude vědět, kam ho kreslit. Další interní klávesové zkratky si může definovat přímo rozšíření a i tyto si můžete předefinovat na tom samém místě, jako samotnou aktivaci. Žádný bordel, jako ve Firefoxu, kde žádná centrální správa zkratek není (i když může být díky dalšímu rozšíření) a každé rozšíření si to dělá po svém, pokud nějaké zkratky vůbec nabízí.


Nová pochromovaná Opera

Update: Víc jsem o nové Opeře napsal v zde.

Nová Opera, která vychází také z Chromia, je na Linuxu k testování teprve tři měsíce od vývojové verze 24. Minulý týden byla aktuální verze 25 uznána za dostatečně stabilní a tak tu máme první linuxovou betu.

Bohužel ale novou Operu nainstalujete pouze na 64 bit systémy, 32 bit verze se zatím pro Linux neplánuje.

Od Chrome se Opera odlišuje pár doplňky. Je tu startovací stránka nového panelu s klasickým a komfortním speed dialem, přepnout se dá na záložky, které jsou vyvedeny graficky s obrázky, či náhledy stránky, podle toho, co si vyberete při ukládání stránky do záložek a přepnout se dá i na lokální zprávy, kde si můžete vybrat zemi, i kategorie zpráv, které vás zajímají. Tohle všechno se ale ještě vyvíjí, záložky byly přidány nedávno a mají co dohnět, speed dial je momentálně ve dvou grafických provedeních, kde se klasické náhledy snaží vytlačit dlaždice s logem stránky, které ovšem nejsou na mnoha stránkách k mání, takže se na dlaždici napíše doména. Dále nechybí myší gesta, kterým se žádný externí plugin Chrome, ani Firefoxu nevyrovná, náhledy stránek po najetí nad záložku panelu a také je tu volitelný režim Turbo, který přes proxy servery Opery komprimuje prohlížený obsah a tak vám šetří data a někdy i čas na pomalejších, nebo FUPem limitovaných připojeních.

Plusem nové Opery je kompatibilita s většinou rozšíření pro Chrome, takže v tomto směru nijak nezaostává nejste odkázáni pouze na rozšíření nativní. Stačí doinstalovat Download Chrome Extension a vlézt na Chrome Web Store. Kdykoliv pak rozkliknete detail rozšíření, zobrazí se v adresním řádku červená ikona a červenou barvou se přebarví i tlačítko pro instalaci na stránce, přičemž přes obě nainstalujete rozšíření do Opery. Aktivaci pak musíte udělat ve správci rozšíření sami, kvůli bezpečnosti se externě instalovaná rozšíření neaktivují automaticky. Rozšíření, která dále popíšu, tedy fungují i v Opeře, jen myší gesta a další speed dial, jsem do Opery pochopitelně neinstaloval.

Zatím mám problém s videem ve formátu H.264, takže videa na youtube mi Opera přehrává pouze přes flash (najde si pepper flash Chrome), s kterým mi občas zhroutí grafický systém (ovladač AMD) tak, že musím použít tlačítko reset na bedně. Podpora už by už ale měla být i na Ubuntu, je k tomu třeba nainstalovaný ffmpeg 3.2, ovšem zatím se mi to zprovoznit nepodařilo.

Z původní Opery toho ta nová zatím moc nepobrala a do budoucna asi nepobere, protože její vývojáři nemají plnou kontrolu nad použitým jádrem, jako měli v minulosti nad svým Prestem. Musejí své nadstavby vyvíjet tak, aby fungovaly nad Chromiem, což je velmi omezuje.

Každopádně ji můžete vyzkoušet, aktuální instalační balík naleznete na blogs.opera.com/desktop/, instalace zahrnuje i přidání repozitáře pro automatické aktualizace. Ale jak jsem psal výše, pouze 64 bit.


Rozšíření, která mě zaujala

Titulní název každého rozšíření je klikací a vede přímo na jeho zdroj.


Quick Tabs

Přidá tlačítko pro zobrazení seznamu všech otevřených stránek (včetně těch připíchnutých na rozdíl od čehokoliv ve Firefoxu), ve kterém se můžete pohybovat pomocí kurzorových kláves a současně seznam psaním filtrovat podle titulku a url. Není třeba na vyhledávání přepínat, prostě buď použijete kurzorové klávesy pro výběr stránky a potvrdíte Enterem, nebo začnete psát a seznam se vyfiltruje. Důležité je, že první položka v seznamu je vždy rovnou aktivní, takže stačí napsat pár písmen a stisknout Enter, zkrátka tak, jak by to člověk předpokládal.

Další vlastností seznamu je řazení podle MRU, tedy podle pořadí použití, takže na prvním místě máte vždy poslední stránku, ze které jste se přepnuli na aktuální, na dalším řádku tu předchozí, atd., což je výhodné pokud přeskakujete mezi několika stránkami z velkého množství - nemusíte je hledat, i když je jinak nemáte vedle sebe. Na aktivaci rozšíření mám nastavenu zkratku Ctrl+↓, takže nemusím přehmatávat, pokud chci vybírat pouze šipkou. Quick Tabs umožňuje pohyb po seznamu i klávesou Tab, tak si říkám, že je škoda, že se nedá přerazit základní zkratka prohlížeče Ctrl+Tab, která stejně jen duplikuje Ctrl+PgDown.

Součástí seznamu mohou být i poslední zavřené stránky, ty jsou pak umístěny na konci seznamu a viditelně odlišené.

Když jsem se snažil nalézt něco podobného pro Firefox, neuspěl jsem úplně. Nejblíž je All Tabs Helper, který je ale typickou ukázkou produktu klikače, takže na nějaké efektivní použití klávesnice můžete zapomenout.

Type-ahead-find

Toto rozšíření přidá možnost vyhledávat ve stránce okamžitě jak začnete psát, bez nějaké aktivace. Tohle třeba Firefox umí nativně a stejně jako v něm, je tu možné nastavit, aby místo veškerého textu na stránce, byly prohledávány pouze odkazy, což umožní pohodlnou a rychlou navigaci z klávesnice - pár písmen z textu odkazu a Enter pro přechod na další stránku. Pro vyhledávání v celém textu pak stačí stisknout klávesu / (pokud nejste zrovna poli pro zadávání textu), případně použít klasické Ctrl+F pro aktivaci výchozího vyhledávání. Pro vyhledání dalšího výskytu zadaného řetězce, funguje ve všech režimech klasická klávesa F3. Ve výchozím nastavení je ale prohledáván veškerý text stránky a pro vyhledávání v odkazech je tu klávesová zkratka '. Vyhledávaný řetězec se zobrazuje vpravo nahoře a barva pozadí textu indikuje oblast prohledávání - žlutá vše, fialová pouze odkazy.

Výběr vyhledávacího enginu klíčovým slovem přímo v omniboxu (adresním řádku)

I v Chrome je možné psát hledané výrazy místo adresy, přičemž výchozím vyhledávačem je pochopitelně Google. Hledaný výraz můžete psát rovnou, ale pokud má formát podobný adrese, je potřeba ho uvést otazníkem, čímž se výraz automaticky předá vyhledávači. Můžete použít klávesovou zkratku Ctrl+K, která aktivuje adresní řádek a vloží symbol pro přesměrování na výchozí vyhledávač automaticky. Stejně to funguje i ve Firefoxu.

Výchozí vyhledávač je možné změnit globálně, ale pomocí klíčových slov, které vložíte před hledaný výraz, můžete dotaz přesměrovat na libovolný jiný vyhledávač, jako třeba DuckDuckGo, nebo Wikipedii.

Aby bylo možné tuto funkčnost rozumně využít, je nejprve třeba si klíčová slova nastavit, protože i když má Chrome v seznamu řadu nejznámějších světových vyhledávačů a evidentně do něj automaticky přidává vyhledávače i ze stránek, které jste navštívili, jako klíčové slovo má u všech jejich webovou adresu, což je, mírně řečeno, nepraktické.

Do nastavení vyhledávačů se dostanete nejjednodušeji přes pravý klik do adresního řádku a aktivaci položky Edit search engines.... Seznam má tři sloupce, přičemž v prvním jsou jména, druhém klíčová slova a třetím URL vyhledávače, kde řetězec %s označuje místo, kam se má vložit hledaný výraz. Nový vyhledávač lze do seznamu přidat jednoduše tak, že na jeho domovské stránce, kliknete pravým do příslušného vyhledávacího pole a vyberete možnost Add as search engine..., přičemž rovnou dostanete předvyplněný formulář, kde si v stačí změnit řádek s klíčovým slovem a potvrdit přidání.

Ve Firefoxu jsem si kvůli tomu instaloval rozšíření InstantFox, ale pravdou je, že i on umí takovou funkčnost v základu, jen to řadí mezi bookmarky, ke kterým máte možnost přidávat klíčová slova. Přidávat se dají přes pravý klik do vyhledávacího pole stejně jako v Chrome.

CrossFire for google Chrome

Toto rozšíření přináší nástroj zvaný Spatial Navigation známý z Opery, tedy možnost procházet linky na stránce přirozeně jak jsou zobrazeny, pomocí Shift+šipky. Je to fajn, ale občas se zasekne na nějakém meníčku na stránce, typicky ve výsledcích vyhledávání Googlu, které vám navigaci ukradne a můžete se už pohybovat pouze v onom menu. Každopádně pěkně doplňuje výše zmíněné možnosti navigace psaním.

Toggle Switch Recent Last Tabs

Oproti Firefoxu neumí Chrome změnit chování klávesové zkratky Ctrl+Tab a neumí ji ani přepsat, aby ji mohlo použít nějaké rozšíření. Toto rozšíření nedělá nic jiného, než že přepíná mezi poslední aktivními panely, k čemuž má předdefinovanou i klávesovou zkratkou Alt+Q (samozřejmě možno změnit).

Speed Dial 2

Speed Dial je pro mě základním startovacím nástrojem pro přístup ke stránkám, na kterých nejsem stále, ale navštěvuji je často. Seznamy stránek, kam chodím nejčastěji, jsou mi tak k ničemu, protože takové stránky většinou vůbec nezavírám. Speed Dial 2 nabízí relativně rozumný poměr jednoduchosti a komfortu. Neumí sice při vkládání nového záznamu automaticky doplňovat názvy stránek, přestože umí používat historii adres, ale když jednoduše stránku navštívíte a pak kliknete na ikonu rozšíření v panelu, máte možnost stránku na speed dial přidat na jeden klik a to i se všemi náležitostmi. Jednotlivá pole se stránkami se dají přesouvat myší stylem drag&drop a po najetí na levou stranu okna se zobrazí i historie zavřených stránek s možností vyhledávání. Nenašel jsem zatím nic, co by se vyrovnalo tomu v Opeře (i té nové), všechno je to buď nepohodlné, nebo trvá věčnost, než se to zobrazí, ostatně ani toto rozšíření není úplně ideální, co se rychlosti týká.

EXIF Viewer

Tady pozor, protože stejný název používají dvě rozšíření a já mám nainstalované obě. Toto zobrazuje po najetí nad fotografii její EXIF data, pokud jsou dostupná. Zobrazuje je v modrém proužku pod horním okrajem fotografie a obsah si můžete naskriptovat v nastavení. Pokud jsou v EXIFu i GPS souřadnice, zobrazí na konci informačního proužku červené tlačítko GPS, nad které stačí najet myší a zobrazí se výřez mapy z Google Maps, po kliknutí se pak dostanete přímo na server Google Maps, kde můžete provést detailnější průzkum oblasti. Oproti podobnému rozšíření pro Firefox (Exify), je toto sice vizuálně méně elegantní, ale zase tam vždy přečtu všechna data a ne jen ta, která se náhodou vlezou do šířky obrázku (kvůli obrovskému fontu), o podpoře GPS nemluvě.

EXIF Viewer

Druhé rozšíření stejného jména přidá položku Show EXIF data do kontextového menu obrázků, případně ještě zobrazuje nenápadnou ikonku fotoaparátu v jejich levém dolním rohu. Ikonku nezobrazuje všude, ale třeba na 500px.com, kde není možné zobrazit kontextové menu fotografií, kvůli zamezení jejich stahování (jak bláhové), ji zobrazuje. Oběma způsoby se dostanete k zobrazení vlastností fotografie v pravé části okna prohlížeče a to včetně histogramu.

TabsPlus

Upravuje chování Chrome při správě tabů. Umožňuje nastavit chování při zavření tabu > aktivovat posledně aktivní, určit, kde se má zobrazit nový tab a další dvě drobnosti.

Smooth Gestures

Nejsem náruživým uživatelem myších gest, ale zavřít tab podržením pravého tlačítka myši a pohybem ve tvaru L je něco, na co jsem si zvykl, protože rád zakazuju zavírací tlačítka na panelech, abych si je omylem nezavíral při jejich přepínání. Toto rozšíření je nejlepší, které jsem zkoušel, a samozřejmě poskytuje daleko širší nabídku funkcí, včetně jejich předefinování. Jedinou nevýhodou myších gest v Chrome je, že bez dalšího rozšíření není možné vyvolat jednoduchým klikem na pravé tlačítko myši kontextové menu, které je pak řešeno přes dvojklik, což je nepohodlné.

One Tab

Tohle rozšíření je zajímavé především pro ty, kteří bojují s nedostatkem paměti RAM. Kdykoliv kliknete na tlačítko tohoto rozšíření, zavřou se všechny aktuálně otevřené stránky a odkazy na ně se objeví v jednom panelu One Tab. Každé kliknutí vytvoří novou skupinu s časovým označením, kterou můžete kdykoliv celou znovu otevřít, nebo stránky obnovovat jednotlivě, přičemž každá obnovená stránka ze seznamu One Tabu zmizí. Přes kontextové menu na zobrazované stránce také můžete do One Tabu přidávat jednotlivé stránky, nebo třeba všechny panely nalevo, či napravo, od aktuálního. Jediné mínus je v tom, že panely nejsou zaznamenány včetně historie, takže nelze navázat stejně, jako když obnovíte poslední zavřený panel přes Ctrl+Shift+T.

AdBlock Plus je problémový

Tady chci jen zmínit fakt, že Adblock Plus způsobuje množení aktuálních adres v historii jednotlivých panelů, což znamená, že přejdete na nějakou stránku, tam nějakou dobu pobudete a když se pak chcete vrátit na předchozí, zjistíte, že máte v historii třeba desítky řádků s aktuální adresou. Je to dlouhodobý problém v prohlížečích založených na jádrech Webkit a Blink, proto je tu neplusový AdBlock rozumnější řešení.

Ghostery

Já místo adblocku dlouhodobě používám pouze toto rozšíření a jsem spokojen, většinu toho nesnesitelného reklamního cirkusu to odfiltruje a současně zabírá méně paměti a nemá problémy s brzděním prohlížeče. Samozřejmě to blokuje i všetečné skripty různých facebooků, googlů a další havěti, přičemž nad tím máte detailní a pohodlnou kontrolu. Pokud mi na stránce zbude reklama, která se nijak nepohybuje, nemám s ní problém, ale když se mi ze tří stran něco míhá, musí to pryč. Používat web bez jakékoliv blokace se dnes nedá, Ghostery vidím jako rozumný kompromis, reklamy nemám ani na trubkách.

Napadlo vás někdy, kolik ta rozšíření žerou paměti?

Prohlížeče založené na Chromiu obecně žerou víc paměti, než Firefox, protože používají pro každou stránku, i rozšíření, vlastní sandboxovaný proces. Ve stejném procesu ale mohou běžet stránky ze stejné domény.  Jak to vypadá v reálu, se můžete podívat sami, pokud použijete klávesovou zkratku Shift+Esc. Nejen že tu vidíte seznam procesů a jejich nároky na CPU a RAM, ale můžete je odtud rovnou i zamordovat. Pro detailnější náhled, kde je k dispozici i celkový součet paměti obsazené všemi procesy Chrome, je dole odkaz Stats for nerds. Zde vám Chrome zobrazí celkové obsazení paměti i dalších webových prohlížečů, takže můžete porovnávat. U cizích prohlížečů ale nejsou započítávány pluginy, které běží v jiném procesu, což je třeba i případ Firefoxu.

Pro Firefox existuje rozšíření about:addons-memory, které umí zobrazit paměťové nároky rozšíření, ovšem jen orientačně, nejde o přesná čísla.

Mezi největší jedlíky a vrahy výkonu prohlížeče, patří AdBlocky, tedy speciálně AdBlock Plus, kde jen seznam filtrů sežere přes 60 MiB. Jelikož AdBlock Plus spotřebovává další paměť i na každém iframu, jsou stránky, které ho donutí sežrat hodně a to i násobně, s čímž přichází i výrazné zpomalení. Pokud se vám nedostává RAM, jsou tato rozšíření první k odstřelu, protože sežerou více paměti, než jí ušetří blokováním reklamy. Například stránka VIM Color Scheme Test sežrala v Chrome s AdBlockem Plus přes 2,7 GiB a celý prohlížeč byl notnou chvíli defakto nepoužitelný a CPU jel na max. Po načtení a vykreslení obsazená paměť postupně klesla k 2,3 GiB. Samotná stránka bez AdBlocku si vezme 945 MiB. Těch iframů tam je 428. To jen pro ilustraci, je to samozřejmě extrém mimo realitu běžného browzdání, ovšem když na takový link náhodou narazíte, dostanete se na slabším počítadle do pěkné bryndy, protože prohlížeč přestane reagovat už jen samotným načítáním stránky a jak systém začne swapovat, sekne se celý systém na hodně dlouho. Pro porovnání, ve Firefoxu si ta stránka vzala s AdBlockem cca 1,8 GiB a bez něj 350 MiB, takže samotné Chrome tu spotřebuje 2,7 krát víc paměti. Vysvětlení k tomu, co se děje při použití AdBlocku Plus ve Firefoxu, je třeba v zápisku On the Adblock Plus memory consumption přímo od autora.

V podstatě žádné ze zmíněných rozšíření nejde pod 15 MiB a když jsem si sečetl spotřebu paměti všech co jsem tu popsal, došel jsem k číslu přes 300 MiB na 64 bit systému.

Tak Firefox, nebo Chrome?

Ve srovnání s Firefoxem je architektura Chromých vyspělejší, bezpečnější, UI decentnější, tlačítka jsou rozložena jak jsem zvyklý a nalezená rozšíření často bývají minimalističtější a současně efektivněji použitelná, než ta Firefoxí a nebrání se klávesovým zkratkám. Také v Chromiu a Chrome lépe, resp. vůbec funguje, akcelerace přes GPU.

Na druhou stranu, prohlížeče založené na Chromiu, žerou podstatně více paměti, takže pokud otevíráte hodně stránek a nemáte moc RAM, nejsou zrovna nejlepší volbou. Ten rozdíl proti Firefoxu je značný. Také Chrome již nepodporují zaběhlé a hojně využívané NPAPI, což znemožňuje použití mnoha pluginů.

NPAPI ale přestalo podporovat i samotné Adobe a tak budou nové verze flashplayeru již pouze pro Chrome a Firefox se musí spokojit s poslední NPAPI verzí 11.2, kterou bude Adobe pět let záplatovat, tedy už jen do roku 2017. A nebo také ne, již existuje i wrapper pro pepper flash, takže nakonec ten aktuální flash z Chrome používat také půjde, ale za cenu dalšího mezičlánku, který ke stabilitě nepřispěje.


Když jsem před pár měsíci začal psát tento zápisek, byl jsem přesvědčen, že se k Firefoxu určitě nevrátím, protože je to proti Chromiu bordel s retardovaným UI a rozšířeními hojně trpícími demencí :)

Nakonec jsem si ale přidal rozšíření Classic Theme Restorer, které mě zbavilo obloučků a vrátilo tlačítka na svá místa, zrušil jsem si zavírací tlačítka na panelech, protože je občas trefuju omylem, pro zavírání oken používám myší gesto a pro kontextové menu stránky přitom nemusím klikat dvakrát, současně myší rozšíření umí přepínat panely pomocí kombinace pravé myšítko+kolečko, podobně jako stará Opera (i když MRU chybí), Ctrl+Tab mi přepíná mezi posledními panely podle MRU, můžu si spravovat rozšíření mého desktopu díky NPAPI pluginu, líbí se mi to nenačítání všech stránek najednou při startu prohlížeče, všechno to žere méně paměti, potáhnul jsem si okno karbonem a nakonec jsem našel rozšíření Customizable Shortcuts, díky kterému jsem se objevil všechny klávesové zkratky jak Firefoxu (dokonce i jednu velmi užitečnou, o které jsem se předtím dočetl, že neexistuje), tak instalovaných rozšíření, kterým občas vestavěné nastavení zkratek nefunguje a nikde se člověk ani těch defaultních nedopátrá. Toto rozšíření umí zkratky i předefinovat, takže mi vyřešilo několik zásadních problémů.

A tak jsem se propsal zpět k tomu pošahanýmu Firefoxu :)

Samozřejmě budu rád za další zajímavé tipy na rozšíření Chromia, které používáte.

4 komentáře:

  1. Ahoj, nevíš jak dostat do nové Opery záložky z Firefoxu nebo Chrome. Nikdy jsem nenašel možnost importu záložek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, já ti už ani nevím, zda jsem něco odsouhlasil po instalaci, ale záložky z Firefoxu mám v záložkách pod importovanými a rozhodně jsem se o nic takového nesnažil cíleně :)

      Smazat
    2. Mě to nic nenabídlo a bohužel nic neudělá ani opera://bookmark-importer
      Nevíš náhodou kam si je nová opera ukládá, že bych je tam zkusil nakopírovat ručně?

      Smazat
    3. Zkus nějaké rozšíření, třeba Atavi bookmarks se chlubí synchronizací s Firefoxem.

      Smazat

Zkuste prosím při komentováni používat místo volby Anonymní volbu Název/adresa URL, kde vyplníte nějakou přezdívku, adresu zadávat nemusíte. Vědět, které příspěvky jsou od jednoho člověka, je fajn. Díky.

Pokud by se vám náhodou odeslaný komentář na stránce nezobrazil, vytáhnu ho z koše hned jak si toho všimnu. I Google spam filter se občas sekne.