pondělí 1. dubna 2013

Unity pod drobnohledem

Omlouvám se všem, kteří celý měsíc nespali, jak se těšili na můj další kulervoucí rozbor desktopového prostředí. Na řadě je Unity a trochu jsem do toho zabřednul a ponořil se malinko hlouběji, než jsem původně zamýšlel, některá odhalení mě zaujala. Má snaha přijít na to, jak věci fungují a obšťastnit svým zjištěním svět je bezbřehá a tak i přesto, že jsem o Unity napsal již relativně dost, v rámci seriálu Tak který desktop na desktop? proberu celé prostředí trochu podrobněji a třeba tu najdete i něco nového, co ještě nevíte a co vám třeba bude k ničemu. Pokrýt se budu snažit Unity v Ubuntu 12.04, 12.10, i ještě nedopečeném 13.04, takže se vynoří nějaké ty rozdíly a pokroky a také problémy, které jsem vyšťoural. Jisté je, že použitelnost prostředí Unity mírně stoupá. ...


Bude to docela dlouhý příspěvek, tak dlouhý, že mě to už začalo lézt krkem, ale zveřejním to raději dřív, než později, dokud to má nějakou aktuálnost a budu doufat, že jsem toho příliš nezkomolil. Ono se to nezdá, ale já se v každém prdu hrabu hodiny a těch zas tolik k mání není..

Unity se zdá být nejkontroverznější ze současných prostředí, nenabízí příliš mnoho možností přizpůsobení (přinejmenším oficiálně), přitom mění zaběhlý způsob používání desktopu, přidává online vyhledávání komerčních produktů, které je překládáno jako šmírování uživatele, zkrátka do něj proniká nechutná komerce. Navíc se stane oficiálním OS Číny. Na druhou stranu se najde plno těch, kterým prostředí vyhovuje, považují ho za pohodlné a použitelné a někteří dokonce i za intuitivní. Šmírování se dá vypnout, na zbytek si musíte zvyknout a doufat v další pozitivní vývoj. Nebo jít o dům dál a nainstalovat si desktop jiný. Konec konců proto tyto zápisky píšu, abych zjistil, zač je toho koleno.

Dnes to tedy bude o Unity, které znám asi nejlépe ze současných DE, protože ho z nějakého důvodu nejvíce používám. I když poměrně asociálním způsobem, tak mi některé služby unikají.

Na začátek final beta Ubuntu 13.04:



Unity je plugin Compizu a ten je správcem oken

Na začátku nelze nezmínit, že Unity je ve skutečnosti jen plugin kompozitního správce oken Compiz, který v Ubuntu honí okna již od roku 2007. I když bylo mezitím API přepsáno, šlo především o port z C do C++ a pluginy, které byly k mání před verzí 0.9, se většinou neztratily. Bezbolestný ten přechod rozhodně nebyl a tak si uživatelé mohli s příchodem Ubuntu 11.04, kde se přepsaná verze poprvé objevila spolu s Unity, všimnout především řady nových bugů a nefunkčnosti, případně zabržděnosti na starých grafikách, na kterých předtím Compiz fungoval bez problémů a jako blesk. Holt pokrok nezastavíš.. S příchodem Unity tedy nezmizely možnosti Compizu, jen se upozadily a neukazují se běžnému uživateli. CompizConfig Settings Manager (neboli CCSM) pro nastavení Compizu byl a je k mání stále a nabízí především rozšíření, kterými si můžete prostředí Unity doplnit, dokonce i něco povyměňovat a třeba narvat pracovní plochy na oblíbenou kostku a udělat okna gumovými. Vlastní Unity není příliš konfigurovatelné, ale přecijen je přes CCSM k mání podstatně více, než umožňuje Nastavení systému. A proto budu v dalším textu na CCSM často odkazovat. Jen je třeba počítat s tím, že Unity se po každé aktivaci pluginu restartuje a někdy zůstane zdechlé a je nutné restartovat ručně. Jestli je něco opravdu špatně, tak to, že celé prostředí je jeden celek, který když padne, tak nemáte nic, než konzoli přes Ctrl+Alt+Fx. Není možné nic spustit, přesunout okno, konečná. Pokud dojde k restartu, tak se vám alespoň všechna okna sesypou na první pracovní plochu, což také nemá u konkurence obdoby. Kdysi jsem se touto problematikou zabýval, moc se od té doby nezměnilo. Část nastavení Unity pluginu byla v CCSM značena jako experimentální, v CCSM pro Ubuntu 13.04 se zjevně experimentovat přestalo a nabídka nastavení byla doplněna a přeorganizována. Pro Ubuntu 12.10 a výš je k dispozici i nový Unity Tweak Tool, který také část nastavení Compizu zpřístupňuje a nabízí i další možnosti konfigurace prostředí s Compizem nesouvisejícími. Ale od začátku.. Unity vypadá zhruba takto:
Unity 6.12.0 na U12.10 s tapetou z KDE a monitorem systému Conky

Panel

Panel je v Unity něco, do čeho nemá uživatel možnost kecat defakto vůbec, nedá se ani nastavit na automatické skrývání. Zleva panel zobrazuje titulek aktivního okna, pod kterým se schovává jeho menu a zobrazuje se až po najetí kurzoru myši nad panel. To není příliš intuitivní záležitost a nový uživatel může menu marně hledat. I když malá pomůcka implementována je - po otevření nového okna se jeho menu v panelu na chvíli zobrazí a pak teprve překryje titulkem. V CCSM se dá dokonce nastavit tato prodleva, ale pouze o chvilku, napořád ho tam nenastavíte. Toto tzv. globální menu má i své zápory, můj zápisek Nedomrlá menu aplikací v Unity je sice starý, ale stále platný, včetně popisovaných neduhů a možnosti vrátit menu zpět do oken aplikací. Pokud vám bude stačit, že se menu nebude na panelu schovávat, můžete si pomoct neoficiální modifikací Unity, která toho umí daleko více (ppa je aktuální i pro U12.10). Pak už panel obsahuje jen tzv. indikátory, které se řadí zprava, přičemž mezi výchozí patří hlavní systémové menu (nastavení, vypínání, přepínání uživatelů), hodiny (s kalendářem), zvuk, síť a zprávy. Indikátor zvuku umožňuje krom nastavení hlasitosti spouštění a ovládání kompatibilního hudebního přehrávače (ve výchozím stavu Rhythmboxu), ale to už znají uživatelé Ubuntu z doby předUnitní.
Správa online účtů
Indikátor zpráv je navázán na instantní komunikátor Empathy a umožňuje přímo měnit váš status (online, pryč, ..). Nastavení účtů se od U12.10 přesunulo do aplikace Online Accounts (Online účty), která spravuje účty globálně a tak se třeba na Google Talk již nepřipojíte jinak, než přihlášením celého účtu Google právě zde. Propojíte tím Ubuntu i s Picasou, Google Docs, Plus a Trubkami, což mohou využívat další aplikace. Pokud tohoto přístupu bude chtít využít nějaká další kompatibilní aplikace, budete požádáni o povolení. Samozřejmostí jsou i Facebook, Twitter, Flicker, ICQ a další. Iindikátor zpráv také nabízí API, které umožňuje použít i jiné komunikátory, ale protože bylo relativně nedávno změněno, bude chvíli trvat, než se to další naučí, pokud vůbec. Přes indikátor zpráv se dostanete i k socálnímu programu Gwiber, který vás propojí sociálně. Nikdy jsem ho nepoužil, tak víc nevím. Dále patří ke standardní výbavě U13.04 indikátor cloudové služby Ubuntu One, s jejíž pomocí můžete sdílet soubory, i synchronizovat nastavení systému s dalšími vašimi stanicemi. Po počátečních problémech se synchronizací souborů jsem na U-One zapoměl a zůstal u Dropboxu, ale budu to muset opět zkusit. Přidáte-li si v nastavení rozložení klávesnice další, objeví se v panelu ikona pro přepínání klávesnic a můžete je přepínat i otáčením kolečka myši nad indikátorem. Indikátory se tvoří velmi jednoduše, může ho mít v panelu libovolná aplikace a ačkoliv mají nahrazovat původní ikony pro oznamovací oblast, využívají se i jako náhrada za zrušené panelové pluginy. Proto je dnes indikátorů k mání opravdu hodně a máte tak čím si panel zacpat. Ale pozor, aby vám zbylo na menu aplikace z druhé strany. Jako indikátor tak můžete doinstalovat i klasické kaskádové menu aplikací, seznam otevřených oken, poslední otevřené dokumenty, přepínání pracovních ploch, seznam připojených filesystémů a záložek, ... To, co jsem vyjmenoval ale vlastně v Unity nedává moc smysl, ani si to nemůžete umístit, jak se vám hodí, řadí se to tak, jak se to načte při startu systému. I když s trochou snahy se i to pořadí dá ovlivnit. A to je asi tak všechno, co se dá říct o panelu v Unity.. Vlastně něco mě ještě napadá. Předně indikátory používají jednotné rozhraní a tudíž se stejně ovládají, i vypadají. Po kliknutí levým, i pravým myšítkem všechny zobrazí menu, které vypadá stejně, není možné, aby nějaké vypadalo jako z jiného světa. I když rezervy v designu jsou a týkají se především ikon GTK, které jsou ale ve výchozím stavu zakázány. Indikátory mohou reagovat i na otáčení kolečka myši, API je ale v U12.10, i 13.04 podělané přinejmenším ve spojení s Pythonem a tak jeden směr funguje jako opačný, tudíž je u takového indikátoru jedno, kam točíte. Jeden z příkladů, jak se nahlášený bug, jehož oprava zabere maximálně 5 minut, táhne půl roku i v další verzi systému. Jako indikátor může být v panelu až do U12.10 zobrazena i ikona určená pro oznamovací oblast starého GNOME panelu, ale to je nutné specificky deklarovat ve whitelistu v nastavení GNOME a pak bude transformována, aby se chování nelišilo od ostatních indikátorů. Toto ale s 13.04 končí, staroba byla vymetena kompletně, za ty dva roky se měli všichni vývojáři přizpůsobit, jinak mají smůlu. Tedy jejich uživatelé na Ubuntu budou mít samozřejmě smůlu. Celý panel se chová stejně jako menu aplikace - když otevřete nabídku jednoho indikátoru, stačí popojet myší nad druhý, nabídka prvního zmizí a zobrazí se nabídka toho druhého. K obsahu panelu se dostanete i z klávesnice klávesovou zkratkou Alt+F10. Po jejím stisku se aktivuje první položka panelu vlevo, což znamená, že pokud má v panelu aktivní okno menu, bude to jeho první položka, nejčastěji Soubor (File). Kurzorovými klávesami vlevo/vpravo můžete přepínat mezi položkami panelu, nahoru/dolu pak procházíte konkrétní nabídkou. Všechny směry fungují cyklicky, pokud tedy dosáhnete konce panelu/nabídky, dalším krokem se dostanete na začátek.

Panelový monitor systému

Indikátor multiload
Monitor systému je samozřejmě také indikátor. Ten, který používám, se jmenuje indicator-multiload a je v základních repozitářích Ubuntu. Umí vše, co od takového monitoru chci a ještě o něco víc. Předně je tu graf zatížení CPU, včetně čekání na I/O, které zobrazuje rozdílným odstínem, takže máte hned jasno, kde to hnije. Dokonce z grafu můžete poznat i to, zda se jedná o zatížení pocházející ze systémového, nebo uživatelského prostoru a zda CPU zatěžuje proces s nižší prioritou (pozitivním nice), který kdykoliv výkon předá procesu s prioritou normální (nice 0), nebo vyšší (záporným nice). Graf provozu na síti umožňuje podle odstínu rozeznat směr toku dat, i lokální přenosy od těch ostatních. Přenos dat v připojených souborových systémech pak zobrazuje všechny v jednom grafu a rozeznáte zápis a čtení. Víc netřeba. V nastavení si můžete naklikat i grafy s využitím RAM a swapu a samozřejmě i interval obnovy a barvičky jednotlivých grafů. Po kliknutí na indikátor se vybalí menu, ve kterém máte všechny monitorované položky vyčísleny (i ty, které nemáte na panelu) a nechybí ani možnost spuštění systémového monitoru systému a procesů. Takhle si představuju monitor systému a v GNOME panelu jsem ho měl léta. Je fajn, že to hned někdo přepsal i pro Unity. V U12.10 sice tento indikátor chvíli způsoboval enormí vytížení GPU compizem, ale to se srovnalo a nákladnost tohoto procesu je zanedbatelná na všech mých pecích s Ubuntu (12.04.2 radeon, 12.10 fglrx, i 13.04 intel).

Spouštění aplikací a dokumenů

Krom panelu má Unity dvě hlavní exekutivní komponenty - Launcher a Dash. Ten první je dok umístěný napevno u levé hrany obrazovky, na který si můžete umístit spouštěče často používaných aplikací a zárověň slouží jako task bar, tedy zobrazuje ikony otevřených aplikací a umožňuje přepínat okna a zároveň umožňuje přímý přístup k vyměnitelným filesystémům. Ten druhý vám především umožní dostat se k obsahu vašeho počítače, tedy vlastně k jakémukoliv obsahu i mimo váš počítač, zdroje jsou neomezené. Ale popořadě..

Dash

Dash je nejzásadnější součástí Unity desktopu. S jeho pomocí můžete vyhledávat a spouštět aplikace, dokumenty, i multimedální obsah psaním z klávesnice. Nahrazuje letitá kaskádová menu, která se používala před příchodem Unity. Aktivuje se klávesou Super (Win), nebo kliknutím na první ikonu v Launcheru a první, co se vám ukáže, je tzv. Home Lens, kde jsou poslední použité aplikace, dokumenty a hudební soubory (z knihovny přehrávače Rhythmbox), zkrátka poslední použité kousky z celého Dashe tříděné podle zdrojů. V základu jeden řádek ikon pro každou kategorii a další po jejím rozkliknutí. Z tohoto základního náhledu můžete psaním okamžitě začít vyhledávat ve všem, jen online výsledky tu nejsou. Tedy až do U12.10, od U13.04 se již i v Home objeví výsledky online vyhledávání, pokud jste ho nevypli. Vstup Home Lens bere vyhledávaný řetězec až do U12.10 doslovně a samozřejmě prohledává i popis aplikací a u souborů se bere v potaz i adresář, ve kterém se nachází, ale v U13.04 je již nyní algoritmus, který je schopný korigovat i překlepy a odhadovat, co jste asi mohli chtít, pokud zadáte kravinu. Ve výsledku tak můžete v U13.04 napsat místo Opera 'opar' a k Opeře se dostanete také, ačkoliv třeba ne na prvním místě. Když napíšete frfox, ffox, fafo, dostanete Firefox pravděpodobně na prvním místě. GNOME Do to uměl už před lety a i v Unity se to zdá býti dostatečně chytré, aby vám to naopak nekomplikovalo život nerelevantními výsledky. Konckonců už to nějakou dobu umí i Unity HUD, který vyhledává v menu aplikací a zmíním ho později, jen Dash se to naučil až teď. Ve spodním řádku Dashe jsou krom tohoto výchozího zobrazení další kategorie, v názvosloví Unity jsou to Lenses, za kterými jsou jako backend Scopes - Lens zprostředkuje interface, Scopes zajišťují data, se kterými Lens nakládá. Mezi základní Lenses patří Aplikace, Soubory a složky, Hudební kolekce Rhythmboxu (výchozí hudební přehrávač) a Videa. V Ubuntu 13.04 přibudou mezi základní i Fotografie z databáze Shotwellu (výchozí aplikace pro správu fotografií). Dash se zobrazuje přes část obrazovky, jako na úvodním screenshotu, nebo ho můžete přepnout do celoobrazovkového režimu. V Lens Applications (Aplikace), kam se dostanete přímo i klávesovou zkratkou Super+A, je nabídka také dělena na poslední použité, instalované a zajímavá (jak pro koho), je nabídka aplikací z připojených repozitářů, přes kterou se jednoduše dostanete i k instalaci aplikace. Vyhledávání psaním samozřejmě prohledává i popisy aplikací v lokálním jazyce (pokud je lokalizace aplikace k mání) a tak můžete vyhledat aplikaci podle jejího zaměření a to i v případě, že ji ještě nemáte nainstalovanou.
Dash - detaily aplikace na pravý klik (U13.04)
Od U12.10 je možné na každou ikonu kliknout pravým myšítkem a zobrazit tak podrobnosti, včetně náhledu aplikace (pokud existuje) a hodnocení uživatelů. Zde máte možnost aplikaci spustit, odinstalovat, zjistit datum instalace, nebo naopak nainstalovat, čímž se vyhnete spouštění Centra softwaru Ubuntu, které zdržuje. Kliknete na Instalovat, do Launcheru přilétne ikona aplikace, na ní se objeví progress bar a až zmizí, kliknete na ni a aplikace je spuštěna. To už je úspora času oproti pomalému Centru softwaru (USC) v U12.04. V novějších verzích je i to USC rychlejší (o SSD disku nemluvě), tam se můžete každopádně podívat na další detaily.
Filtrování aplikací (U13.04)
Aplikace v Dashi se také dají filtrovat podle kategorií a dokonce i podle hodnocení uživatelů. Počkat.. tak hodnotný filtr byl zrušen a to už hodně dávno, pardon, ani jsem si nevšiml, jak to nepoužívám. Problémem je ale fakt, že kategotie nelze jednoduše přepínat, lze zvolit kategorií více a ty které nechcete musíte odznačit. Toto řešení vyhovuje málokomu, většina uživatelů je zvyklá vybrat kategorii a dostat patřičné výsledky. Pokud někomu vadí nabídka nenainstalovaných aplikací, může si ji vypnout nastavením filtru zdrojů. Ohledně spouštění aplikací z Dashe vidím jeden problém, který se týká spíše širšího konceptu. Občas, když pendluji mezi dvěma systémy, ztratím přehled a spustím znovu aplikaci, která již běží. Je čistě na té aplikaci, jak na to zareaguje - některá si toho nevšimne a spustí se další instance, další si toho všimne a vyrobí nový tab v rámci svého okna, další si toho prostě všimne. V případě, že se nacházíte na pracovní ploše, kde se nachází okno dané aplikace, v zásadě dostanete okno té aplikace do popředí, ať už je to nová instance, nebo původní okno. Pokud je ale okno aplikace, která si všimla, že se ji snažíte spustit znovu, na ploše jiné, dostanete v lepším případě notifikaci v podobě zatřesení její ikony v Launcheru, což velmi lehce přehlédnete. Tohle by si zasloužilo poladit, sám bych raději viděl možnost "když běží, přepni na okno a pokud budeš chtít novou instanci, drž Shift". Další Lens vyhledává v souborech a adresářích a vede tam i přímá zkratka Super+F. Za vyhledávíním stojí jednak Zeitgeist, který sleduje nejen to, které soubory používáte, ale i kdy a tak můžete výsledky vyhledávání třídit i podle toho, kdy byly použité, třeba jen ty, se kterými jste pracovali minulý týden. Další filtry zahrnují typ a velikost souboru. Od U12.04 se k výsledkům z logu Zeitgeistu přidávají i výsledky vyhledávání terminálové utility locate (ve skutečnosti mlocate) která vyhledává v databázi souborů, které indexuje další utilita updatedb (ve skutečnosti updatedb.mlocate) a proto můžete najít i soubory, které jste nikdy nepoužili. Databáze, kterou locate používá se aktualizuje jednou denně pomocí anacronu, ale příkazem updatedb spuštěným s právy roota můžete databázi aktualizovat kdykoliv. Celkově to vyhledávání vykazuje zvláštnosti, kdy pro některé soubory stačí zadat dvě písmena a dostanete výsledek a jindy jich musíte napsat daleko víc. Udělal jsem pár testů v terminálu, kouknul do zdrojáku file & search lens a zjistil, že problém je v tom, kolik výsledků locate vrátí a to bez ohledu na to, kolik jich je ve skutečnosti relevantních pro Dash, který třeba ignoruje skryté adresáře v /home, ale především adresáře a soubory systémové mimo home. Je tu kvůli rychlosti limit nastaven na 128 výsledků a pokud locate bez filtrace najde více, nic nedostanete. Sám jsem zkoušel vyhledávání filtrovat pomocí regulárních výrazů různými způsoby a je to opravdu nezanedbatelná brzda, i když na na normálním systému by se dal limit bez výrazného dopadu zvýšit mnohonásobně. Že by se v databázi locate dalo vyhledávat efektivněji, o tom není pochyb. Nakonec jaký by byl problém tu databázi předfiltrovat dopředu při vlastní indexaci. Žádný, jen by to musel někdo napsat. Záleží tedy na tom, co hledáte - když hledáte řetězec, který se ve vašem systému vyskytuje tisíckrát, nepočítejte s tím, že Dash vyplivne výsledek, musíte se zaměřit na unikátnější část. Velký prostor pro zlepšení. Na druhou stranu si můžete nainstalovat Lens alternativní, který může fungovat lépe. Nakonec i výchozí Lens Dashe můžete odinstalovat a nahradit vlastními alternativami, zde prostor pro kreativitu je. Mezi další výraznější zápory patří to, že u duplicitních názvů souborů z různých koutů filesystému nelze rozeznat, který je který, stejně jako v KDE. Tohle mi hlava nebere, sice můžete kliknout na ikonu souboru pravým myšítkem pro zobrazení detailů (od U12.10), stejně jak jsem zmínil u aplikací, ale nedostanete informaci, kde se soubor nachází. Je to řešeno jako bug na launchpadu, dokonce sám šéf nejvyšší Mark S. se u něj (před mnoha měsíci) vyjádřil, že by to bylo dobré přidat, ale doposud to není ani v U13.04. Máte jen možnost otevřít adresář, jehož je soubor součástí. Fakt nevím na co ti lidé myslí, když to tvoří.. Nejspíš na design.

Dash z klávesnice

Pohyb v Dashi za pomoci klávesnice je celkem intuitivní a využívá zažité schéma. Základem je vlastnost, kdy první položka v nabídce se spouští stiskem klávesy Enter, pokud máte aktivní vyhledávací pole. Dále můžete použít kurzorové klávesy (šipky) pro pohyb v dané nabídce, tabulátorem se přepínáte po jednotlivých subkategoriích a filtrech a nakonec Ctrl+Tab (Shift+Ctrl+Tab), nebo Ctrl+Page Down/Up přepíná Lens (Aplikace, Soubory a složky, ...). Zkrátka vás to napadne, i když Dash uvidíte poprvé. Hodí se i klávesa Esc, která vymaže hledaný výraz, pokud je zadán, jinak zavře Dash. Mezi další vlastnosti patří možnost kdykoliv editovat hledaný výraz, i když jste kurzorovými klávesami, nebo tabulátorem odnavigovali z vyhledávacího pole jinam, jen stačí začít psát, nebo naopak mazat. Poslední vlastností, kterou zmíním, je paměť hledaného výrazu pro každý Lens zvlášť. To znamená, že pokud hledáte v Souborech a složkách a pak Dash zavřete jinak, než dvojím stiskem Esc, zobrazí se příště při přepnutí na Lens Soubory a složky tak, jak jste ho opustili, jen je hledaný výraz označen a pokud začnete psát, přepíše se. Pokud přepnete na jiný Lens, zobrazí se zas jeho poslední stav. Zní to jako drobnost, ale stává se mi docela často, že potřebuju to samé znovu. Znamená to ale také to, že pokud vyvoláte Dash jen tak, tedy jeho Home s posledními aplikacemi a soubory, zapíšete hledaný výraz a pak se rozhodnete, že chcete ten výraz hledat v jiném Lens, nejde jen přepnout, musíte to znovu napsat. Kopírovat text se v Dashi nedá. Pardon, myší, z klávesnice to jde. Dash oproti konkurenci vyhledává většinou opravdu to, co používám, proto se moc neupíšu a nemusím hledanou položku honit po obrazovce kurzorovými klávesami, nebo myší. Pokud chce člověk přeci jen dokodrcat šipkou i jen na druhou položku v nabídce, začne to být komplikovanější, protože šipkou dolu sjedete na kategorii, další dolu na první položku a pak už musíte doprava. Když je hledaná záležitost v jiné než první kategorii, je to ještě složitější. Když už, tak se raději chopím krysy, nebo napíšu pár dalších znaků. Důležitý je i přístup k jednotlivým Lens Dashe přes přímé klávesové zkratky, ale je tu i možnost kliknout na ikonu Ubuntu v Launcheru pravým a vybrat si z nabídky, což mi ale přijde stejně (ne)efektivní, jako otevřít Dash přímo a pak kliknout na konkrétní Lens tam. Ale není to úplně stejné v tom, že na pravý klik dostanete "záhadnou nabídku" Social (od U12.10 výše), která je u mě dostupná právě jen přes Quicklist a proto jsem ji objevil až při psaní tohoto zápisku. Je to tím, že nepoužívám Ubuntí sociální účet, který předpokládám spravuje Gwiber, který jsem vyhodil i z nabídky indikátoru zpráv.

Dash a soukromí

Unity - Nastavení soukromí
Nastavení soukromí je základní součástí Nastavení systému. Aplikace Soukromí (Privacy) dává možnost zvlášť spravovat kategorie Výsledky vyhledávání, Nedávno použité, Soubory, Aplikace a Diagnostika. Výsledky vyhledávání zatím obsahují pouze volbu vypnout online vyhledávání. Záložka nedávných položek umožňuje smazat z logu záznamy za určité období - poslední hodinu, den, týden, všechno, nebo vlastní časový úsek s rozlišením na dny. V záložce souborů si můžete definovat typy souborů, i celé adresáře, jejichž aktivita se zaznamenávat nebude vůbec. V záložce aplikací jde také o soubory, zde můžete ze záznamu vyřadit ty, které souvisí s konkrétní aplikací. Například mi vadí, když se mi zaznaménávají všechny obrázky, které otevřu v prohlížeči obrázků. To si prohlédnu pár fotografií, screenshotů apod. a mám historii v Dashi zaprasenou kravinama, ke kterým se odtud vracet určitě nebudu a přitom to pohřbí soubory, se kterými skutečně něco tvořím a tady je očekávám. Proto zakážu logovat soubory otvírané prohlížečem obrázků a je pokoj. Logování také můžete vypnout úplně přepínačem v pravém dolním rohu okna. Záložka Diagnostika umožňujě vypnout hlášení problémů s aplikací Canonicalu, ve výchozím stavu je to zaplé a pro deaktivaci je třeba volbu odemknout heslem.

Další slabiny Dashe

Jednou byla doposud zabržděnost na slabších systémech a oproti podobným záležitostem prostředí založených na GNOME Shell, není váš vstup z klávesnice zaznamenáván ještě před tím, než se Dash objeví. Těžko se mi chápe to, že první spuštění Home Dashe je vždy relativně pomalé, protože se data načítají teprve v tuto chvíli. Vzhledem k tomu, že každé další zobrazení Dashe je stokrát rychlejší, ať už se mezitím dělo cokoliv, není mi jasné, proč ta inicializace neproběhne rovnou při startu Unity - na pět let staré šunce s C2D to sebere sekundu (v U13.04) a systém to nepřetíží. Naopak naštvě, když člověk zbytečně čeká, než to může použít, když to opravdu použít chce a na starších systémech je to znatelné násobně. Chápu, že na i7 s SSD to nebude problém, ale takový HW všichni nemáme. Záleží samozřejmě i na tom, kolik dalších lens jste si do systému natahali, já to rozhodně nepřeháním, stačí mi základ, zbytek řeším raději přes web. Další neduh vidím v tom, že kurzor myši nad ikonou bere fokus vstupnímu poli, čímž znemožní potvrdit výsledek klávesou Enter. Problém je v tom, že k tomuto ukradení fokusu dochází při nevhodné ploze kurzoru myši okamžitě po objevení Dashe a tak je vám znemožněno spustit jednoduše klávesou Enter výsledek předchozího vyhledávání, pokud je kurzor myši umístěn nevhodně. Současně se ale ani neaktivuje ikona, nad kterou se kurzor nachází, což je v tomto případě štěstí, ale celé toto chování je spíše omyl, než promyšlená funkčnost.

Rozšíření Dashe

Dash je navržen tak, aby se dal jednoduše rozšiřovat o další Lens. Lens vám zprostředkovává výsledky vyhledávání ze zdrojů dat, kterým se říká Scopes. Scope sbírá a filtruje data, Lens zprostředkovává rozhraní pro uživatele. Lens se také nemusí spoléhat jen na jeden zdroj, může jich mít více. Zdroje to mohou být naprosto libovolné, záleží pouze na fantazii jejich tvůrce, jen se data musí dát prezentovat jako ikona s popiskem. A tak jsou k mání Lens, které prohledávají nějaké katalogy, třeba wikipedii, historii webového prohlížeče, nebo třeba počítají matematické výrazy. Tato rozšíření Dashe se instalují jako běžné aplikace, některé jsou již v základních repozitářích, fůra je dostupná přes soukromé ppa, stačí pohledat na netu.

Vychytralý Dash, který se do Ubuntu 13.04 nedostane

Chytřejší Dash
zdroj omgubuntu.co.uk
Online vyhledávání doposud zahrnovalo nabídku Amazonu, ale v poslední době se objevila další novinka, která sice dostala výjimku z feature freeze stavu (kdy již nejsou přidávány nové funkce a jen se pilují stávající) a tak se měla objevit již v dubnovém vydání Ubuntu, ale nakonec se to ukázalo jako nereálné. Jde v podstatě o přepracovaný Home Lens, který by měl být schopen část práce přenést díky službě Smart Scope Service na servery Canonicalu (tedy firmy, která stojí za Ubuntu). Jak to má vlastně probíhat? Řetězec, který uživatel zapíše do vyhledávacího pole, se internetem odešle spolu se seznamem instalovaných zdrojů (scopes) na server, který vyhodnotí, které zdroje, ať už lokální, nebo online, jsou relevantní a zpět zašle jejich seznam spolu s vlastními online výsledky. Dash pak může oslovit jen ty lokální zdroje, které byly uznány relevantními a tím se šetří prostředky systému. Součástí tohoto chytráctví je i to, že se zavřením Dashe se okamžitě ukončí všechny procesy zdrojů a tak se nestane, že by systém zatěžovaly mimo plán. Základem vyhodnocování relevantnosti bude analýza dat získaných od předchozích uživatelů služby a protože jde o data anonymní, nebude se služba přizpůsobovat vám, ale nějakému průměru. Canonical nebude sbírat žádné osobní identifikátory, které by vás s poskytovanými daty spojovaly. První testovací verze stála za prd, po pár dnech se to sice výrazně zlepšilo, ale do měsíce, kdy má nová verze Ubuntu vyjít, zřejmě tato fíčura nebude dostatečně vyspělá pro ostré nasazení a tak byla vyřazena. Jak to vypadá se můžete podívat na tomto videu: Nejsem si jist, že mně osobně to cokoliv přinese, ale dobrou zprávou je to, že se to bude nechat vypnout.

Spouštění příkazů

Spouštěč příkazů pod klávesovou zkratkou Alt+F2 je součástí Dashe. K dispozici je pouze historie použitých příkazů, která se psaním filtruje. Žádného našeptávání se nedočkáte, ale pokud používáte opakovaně pár příkazů, můžete jednoduše stisknout Alt+F2 a rovnou kliknout myší na velkou nicneříkající ikonu, pod kterou je přinejmenším začátek příkazu, protože delší se tam nevejde. Je to trochu divné, ale má to i výhodu - spuštění posledního příkazu vyžaduje jen stisknutí klávesy Enter, což je úspora jednoho stisku klávesy oproti předchozímu řešení s GNOME 2 panelem.

Launcher

Launcher je celkem decentně vyvedený dok, který je bez možnosti odvolání přilepen k levému okraji obrazovky. Obsahuje v prvé řadě přístup do Dashe, přes pravý klik na jeho ikonu můžete rovnou vybrat konkrétní Lens. Mezi další základní ikony patří přepnutí pracovní plochy, připojené externí filesystémy, včetně CD/DVD a úplně dole sídlí Koš.
Launcher
Přesun ikony
Ikony lze do doku přetahovat myší z hlavní nabídky Dash, přetahováním v Launcheru můžete měnit jejich pořadí a z kontextové nabídky můžete ikonu aplikace odebrat. Napevno, bez možnosti přesunu, jsou v Launcheru jen koš, Dash a v U12.04 i přepínač ploch. V U13.04 přibyla možnost přidání ikony pro zobrazení desktopu (skytí/vrácení všech oken) v nastavení vzhledu. Chcete-li změnit pozici ikony v Launcheru, buď ji z doku uvolníte pohybem myši do strany se stisknutým levým tlačítkem, nebo cca půlsekundovým podržením stejného tlačítka bez pohybu. Obojí může dělat problém starším, nebo postiženým lidem, kteří nemají prsty tak rychlé, případně neudrží ruku dostatečně v klidu. Pro mou babičku je tak Launcher naprosto nepoužitelný, protože ve většině případů ten prst sundat nestihne a místo spuštění aplikace uvolní ikonu, která se po uvolnění tlačítka jen vrátí zpět. Launcher přinesl mezi doky pár novinek, které postupně přebraly další a to především Quicklisty, které po kliknutí pravým myšítkem na ikonu umožní spouštět související akce, pokud je daný spouštěč má. Mezi vymoženost Launcheru patří i počítadla a progress bary. Každá aplikace tak má možnost přes API Launcheru zobrazovat na své ikoně (vlastně i cizí, když bude chtít) počítadlo, třeba nových zpráv, nebo aktualizací a/nebo průběh nějaké probíhající akce (třeba instalace) Chytíte-li ve správci souborů (tzn. i na ploše a v podstatě libovolném správci) myší nějaký soubor, Launcher podle mime typu souboru prolustruje ikony aplikací a ty, které tento typ nemají registrovaný "zhasne", čímž zvýrazní ikony aplikací určených pro otevírání daného typu souboru. Pokud nevyhovuje žádná, nepohasne nic. Ikonu souboru stačí přetáhnout na ikonu v Launcheru pro jeho otevření danou aplikací a zmíněné doporučení respektovat nemusíte, klidně můžete přetáhnout textový soubor do pohaslého Firefoxu, který sice není textovým, editorem, ale texty mu nejsou cizí.

Sdružování ikon v Launcheru
Okna jedné aplikace se sdružují do jedné ikony a chování takové multioknoidní ikony je trochu komplikovanější. Pokud máte aktivní okno jiné aplikace, aktivuje se po kliknutí na ni naposledy aktivní okno ze skupiny. Pokud je aktivní jedno z oken skupiny, zobrazí celoobrazovkový náhled oken (compiz efekt Scale/Měřítko). Zde je ale dlouhodobý nedostatek spočívající v tom, že takto lze přepínat pouze okna aktuální pracovní plochy, takže pokud chcete přepnout na okno téže aplikace, ale na jiné pracovní ploše, musíte to udělat složitě přes ruční přepnutí plochy. Přitom pokud kliknete na ikonu aplikace, jejíž okno se nachází na jiné pracovní ploše, ale žádné jiné se nenachází na té aktuální, budete na plochu s oknem přepnuti automaticky, přičemž v případě více oken na různých plochách (jiných, než aktuální) má přednost okno naposledy aktivní.
Launcher - seznam otevřených oken aplikace
novinka v U13.04
Toto chování bych nenazval ideálním a rozhodně je matoucí, protože Launcher obecně nerozlišuje, zda je aplikace na aktuální, nebo jiné ploše (krom plné/prázdné šipečky u ikony). V U13.04 ale přibylo pár drobností, které usnadní život. Předně je to seznam všech otevřených oken aplikace v kontextovém menu ikony Launcheru a tudíž můžete přepnout i na okno na jiné pracovní ploše, pokud je jiné okno této aplikace na ploše aktuální. Toto je v U12.04 a 12.10 řešitelné jen pomocí neoficiálního rozšíření, které má oproti nativní implementaci v 13.04 mouchy. Další vítanou novinkou je možnost přepínat okna otáčením kolečka nad ikonou, na to jsem si hodně zvykl už v minulosti, umí to skoro každý jiný dok. Jenže je tu opět ta zvrácená logika práce na jedné pracovní ploše. A tak se otočením kolečka sice přepnete na okno aplikace, nebo mezi okny jedné aplikace, ale ne pokud je na jiné pracovní ploše, což opět úplně neodpovídá mé práci s okny. Pokud aplikace nemá okno na aktuální ploše, můžete na její ikonu kliknout, pokud má okno na aktuální ploše, ale vy chcete jiné její okno na jiné ploše, musíte kliknout pravým myšítkem a vybrat si ze seznamu (tedy v U13.04, starší verze bez šance). Tohle musí být volitelné, chápu, že to někomu vyhovuje, ale určitě ne každému a rozhodně né mně.

Launcher a klávesnice
Launcher nabízí i sofistikované ovládání klávesnicí. Prvních deset ikon aplikací můžete aktivovat přímo zkratkou Super+číslo, je to ekvivalentní kliknutí na ikonu levým myšítkem. Při podržení klávesy Super, se vám po sekundě zobrazí nápověda, takže vidíte příslušná čísla na ikonách, 's' na ikoně pro přepínání pracovních ploch, i 't' na ikoně koše. Další zkratkou je Super+Tab (včetně kombinace se Shiftem), kterou se po Launcheru můžete pohybovat podobně, jako v přepínači oken, když Super pustíte, akce spojená s ikonou se provede, opět stejně, jako byste na ni klikli myší. No a zapomenout nesmím ani na starou známou Alt+F1, která dříve vyvolávala hlavní nabídku aplikací a v Unity aktivuje Launcher, po kterém se pak můžete promenádovat kurzorovými klávesami a to včetně kontextových nabídek jednotlivých ikon. Klávesou Enter opět klikáte a Ecs vás vrátí na poslední aktivní okno.

Nastavení Launcheru
Mezi oficiální možnosti nastavení Launcheru (v nastavení Vzhledu) patří pouze změna šířky panelu, resp. velikosti ikon s minimem 32px a možnost nechat ho automaticky schovávat, přičemž jej volitelně můžete vyvolat buď najetím k levé hraně obrazovky, nebo do levého horního rohu. Lze nastavit i tlak, kterým musíte na danou oblast myší zapůsobit, aby se dok ukázal, ale i ta nejnižší hodnota, kterou můžete nastavit, nějaký ten tlak vyžaduje. Neoficiálně se dá Launcheru přes CCSM změnit barva a průhlednost pozadí celého doku, pozadí ikon (průhledné, neprůhledné jen spuštěné, ..) a pár dalších drobností, například zneprůhlednění při celoobrazovkovém režimu aktivního okna.

Přepínání oken

V Unity je základem navigace v oknech Launcher, který jsem již popsal, ale přepínač oken na klasické klávesové zkratce Alt+Tab chybět nemůže.
Přepínač oken
Unity má přepínač oken vlastní, ikonový, který sdružuje okna jedné aplikace, ale po docvakání na takovou sdruženou ikonu zobrazí po cca půlsekundové prodlevě živé náhledy oken všech členů sdružení a dalším stiskem Tab (za stálého držení Altu), přepínáte i mezi těmito členskými okny. Když projedete všechny členy a mačkáte Tab dál, zavře se náhled a pokračuje se plynule na ikony dalších aplikací. Ta zmíněná půlsekundová prodleva není o tom, že by to Unity nestíhalo, ale o tom, že takto můžete rychle přepínat mezi aplikacemi a přitom nepřijdete o možnost procházet všechna okna - náhled se zobrazí jen pokud počkáte.
Přepínání oken jedné aplikace
(U12.04)
Samozřejmostí je i zkratka Alt+` pro přepínání oken jedné aplikace. Nejde ovšem o další přepínač, zobrazí úplně to samé, co dosanete po výše zmíněné půlsekundové pauze s Alt+Tab. A z toho vyplývá to, že pokud vyvoláte přepínač pomocí Alt+`, můžete klidně dále pokračovat na dlaší aplikace tabulátorem. A opačně. Živý náhled v přepínači můžete vyvolat stejným způsobem i pro aplikace s jedním oknem. Dá se použít i kurzorová klávesa dolů pro zobrazení náhledu. V Ubuntu 13.04 se mění jen to, že se titulek okna nepíše dole, ale zobrazí se jako lišta přímo na právě vybraném okně. Přepínač oken v Unity je omezen pouze na okna aktuální pracovní plochy, ale přes CCSM se dá odkliknout volba, která záběr rozšíří na všechny plochy. Oproti přepínači v GNOME Shell ale Unity neřeší grafické oddělení aplikací aktuální plochy. Přepínač také nedovoluje žádnou větší interakci s myší, krom přepínání otáčením kolečka. Posouvat po ikonách se dále můžete i kurzorovými klávesami a Shift klasicky obrací směr Alt+Tab. Specialitou je v přepínači ikona pracovní plochy, jejíž aktivací schováte všechna okna, ta se dá v CCSM vypnout.
Náhled otevřených oken
Neviditelná jsou okna minimalizovaná použitím
funkce Ukázat plochu (U13.04)
K dispozici je i klávesová zkratka Super+W pro zobrazení všech oken aktuální pracovní plochy v náhledu Scale/Měřítko. Ve výchozím stavu nejsou na oknech popisky oken, ani ikony aplikací, pouze na náhledu okna nad kterým je myš, se zobrazí horní lišta s titulkem a tlačítkem pro jeho zavření. Popisky, i ikony se dají pomcí pluginů přes CCSM přidat, osobně nechápu proč tam nejsou rovnou, je to daleko lepší a elegantnější řešení, než co vymysleli vývojáři Unity. Mám tu ale další perličku. Plugin Scale umí zobrazit náhledy i minimalizovaných oken, Compiz si při minimalizaci zapamatuje poslední podobu okna a v náhledu použije tu, jen není okno takzvaně 'živé'. Toto platí, pokud okno minimalizujete jednotlivě. Pokud ale použijete ikonu pro zobrazení plochy v přepínači oken, z Launcheru, nebo klávesovou zkratkou, budou taková okna v náhledu zahrnuta, leč neviditelná a nedozvíte se co jsou zač ani po najetí myši. Takže ukázat desktop a hned vrátit všechna okna zpět ano, ale ukázat desktop, vrátit se jen k jednomu oknu a pak chtít použít pro přepínání náhled Scale ne. A přitom přepínač aplikací na Alt+Tab ty náhledy k dispozici má i v tomto případě. Tahle chyba se mi projevuje v U12.10 a U13.04 na různém HW, takže to asi nebude souviset třeba s ovladačem grafiky. Na U12.04 na nejslabším a nejstarším HW tento problém nemám. V Ubuntu 12.04 jsem zas řešil s pluginem Scale to, že nefungoval náhled všech oken ze všech pracovních ploch současně, který se jinak dá zapnout v CCSM. Opravil to neoficiální ppa, ale pro U12.04.2 již nefunguje, protože jeho verze je nižší, než oficiální. V souvislosti s pluginem Scale zmíním i možnost filtrovat okna z náhledu postupným psaním, jen je potřeba doinstalovat rozšířenou sadu pluginů pro Compiz a aktivovat v CCSM, ostatně napsal jsem k tomu zápisek.

Přepínání pracovních ploch
Přepínač ploch Expo (U13.04)
V Unity máte napevno nastavené pracovní plochy čtyři ve formě 2x2, které se dají přímo přepínat známými klávesovými zkratkami Ctrl+Alt+šipky, Shift+Ctrl+Alt+šipky pro přesun aktivního okna. Toto zajišťuje plugin Compizu zvaný Desktop Wall, který při přesunu na vedlejší plochu zároveň uprostřed obrazovky kreslí živý náhled všech ploch pro lepší navigaci. To se hodí především v případě, že si nadefinujete ploch více, což můžete udělat přes CCSM. Stejně tak se tohoto náhledu přes CCSM můžete zbavit, nebo mu nastavit jinou podobu. V CCSM také můžete Desktop Wall vyměnit za jiný přepínač, třeba i za populární kostku, stačí pár kliků myší a změna konfigurace ploch do jedné řady v obecném nastavení. Dalším výchozím způsobem přepínání pracovních ploch je speciální ikona v Launcheru a klávesová zkratka Super+S. Oboje vyvolá náhled všech pracovních ploch, k čemuž je použit plugin Expo, který bohužel oproti konkurentům z jiných prostředí, neumí současně v náhledu ploch rozprostřít i jednotlivá okna a tak nemá tak univerzální využití. V U12.04 je navíc potřeba pro aktivaci plochy z Expa kliknout pravým myšítkem, nebo použít dvojklik levým. Od U12.10 již funguje pro aktivaci i jednoduché kliknutí levým. Vliv má i to, kam kliknete - na okno, které trefíte, bude přepnuto. Samozřejmostí je možnost přetahovat okna mezi jednotlivými plochami myší. Hodit se může i spolupráce s Launcherem při organizaci ploch - kliknutím na ikonu aplikace vytáhnete okno do popředí a máte tak možnost ho přemístit, i když bylo původně schované pod oknem jiným. Tímto způsobem také můžete spouštět nové aplikace, ty se objeví na ploše, která je právě zvýrazněna jako aktivní, i když v 13.04 to začalo zlobit a aplikace se objeví na původně aktivní ploše. Protože od U12.10 již nemáte možnost změnit aktivní plochu kliknutím (v rámci náhledu, nemyslím přepnutí), musíte použít buď kolečko myši, nebo kurzorové klávesy. Z klávesnice lze plochu i aktivovat následným stiskem klávesy Enter. Naopak není možné použít styl chytnout ikonu v Launcheru, přetáhnout ji nad plochu a pustit pro spuštění aplikace na dané ploše. Mezi novinky U13.04 patří možnost vypnout další plochy klikátkem v nastavení vzhledu. Dá se tedy přepínat mezi stavy 4 a 1 plocha. V oblasti správy pracovních ploch je Unity velmi nepružné, o nějaké dynamické práci s nimi nemůže být řeč. Compiz sám sice přes CCSM umožňuje nadefinovat si vlastní počet a rozložení, ale pohodlné to není. Ve své podstatě není žádný problém plochy dynamicky spravovat po svém, jak ukazuje například tento thread na Ask Ubuntu: http://askubuntu.com/questions/174898/better-workspace-switcher Jen pozor, od U12.10 se již nepoužívá gconf, dávám to hlavně pro ilustraci, pro U12.04 to ale použitelné je.

HUD - vyhledávání v nabídkách aplikací

Unity HUD prdel nezaskočí
Unity nabízí unikátní funkci vyhledávání v menu aktivního okna, stačí stisknout a hned pustit klávesu Alt (to je ten levý). Zobrazí se takový miniDash jen s polem pro zadání textu a jak začnete psát, začnou se pod polem zobrazovat odpovídající nabídky. Není ovšem prohledávána jen nabídka aktivního okna, ale i nabídka všech indikátorů, což může být za určitých okolností kontraproduktivní, zvláště když máte těch indikátorů hodně a s rozsáhlejšími nabídkami. Jinak je ale zahrnutí indikátorů fajn a pokud máte v panelu můj indikátor svátků, máte velkou šanci, že pokud napíšete 've', maximálně 'vel' a odentrujete, dostanete datum příštího velikonočního pondělí. Vyhledávání ale není jen tak ledajaké. Jeho algoritmus se snaží ošetřit překlepy a vůbec si domýšlet, co vlastně chcete, takže i když napíšete kravinu, můžete dostat výsledky. V aplikacích jako je GIMP, nebo Inkscape, které mají velmi širokou nabídku funkcí, může být HUD opravdu zajímavý. A když už jsem u toho GIMPu.. Od uvedení HUD byl s GIMPem jeden zásadní problém, související s jeho třemi okny. Menu má jen hlavní okno, zbývající dvě jsou jen nástroje. Pokud ale vyvoláte HUD, Dash, cokoliv, co vezme oknu GIMPu fokus a pak je opustíte, čímž se GIMPu fokus vrátí, vždy se vrátí oknu s nástroji, nikdy ne tomu hlavnímu. Tohle je vlastně problém i s klasickým menu aplikace v panelu. Musíte vždy přepnout zpět na hlavní okno. Tohle umí hodně vytočit, je to bordel. Bohužel v CCSM ani nefungují pravidla pro okna, kde by se normálně dal nastavit zákaz fokusu pro nástrojová okna. V U13.04 se již fokus vrací správně alespň při použití HUD. Každopádně ten tříoknový model GIMPu nesnáším a tak je s příchodem verze 2.8, kde se objevila možnost přepnout na jednookenní režim, řešení nasnadě.

Správce Souborů

Nautilus 3.4.2
Správu souborů má již dlouhá léta na starosti Nautilus, jehož schopnosti se až do nedávna zlepšovaly, načež vývojáři GNOME dospěli k názoru, že některé funkce jsou nepotřebné, pro lamy matoucí a pro vývojáře komplikací a tak se jich zas začali zbavovat, aby zas nakonec některé vrátili. Je to bordel a Nautilus v Ubuntu 12.04 a 12.10 je neskutečná srágora, která navíc i retardovaně vypadá. I když vývojáři Ubuntu nenásledovali GNOME a podrželi v U12.10 starší verzi, která ještě podporovala dvoupanelové zobrazení, stejně je tento režim tak nepoužitelný, že souhlasím s tím, že raději nic a v případě nutnosti se obrátím jinam. Takže Nautilus 3.6.3, který se momentálně nachází v U13.04 již neumí
Nautilus 3.6.3
dvoupanelové zobrazení a pár dalších drobností, ale celkově je na tom lépe, než ten retarda v U12.04 a 12.10. Zde se přímo nabízí srovnání s Nemem ze Cinnamonu - vzhledem je blíž novému Nautilu, ale umí podstatně více. Nakonec v Ubuntu není takový problém Nautila za Nema vyměnit, vlastně se mi to napůl stalo automaticky, po nainstalování Cinnamonu, jen to trochu doklepnout v konfiguraci a bude vymalováno. A jestli se mi stýská po něčem z KDE, tak je to Dolphin, který ale do GNOME prostředí příliš nepasuje.

Instalace a správa software

Ubuntu Software Center
V předchozích zápiscích o Cinnamonu i KDE jsem instalaci aplikací tak nějak vynechal, vlastně používám víceméně jen apt v příkazové řádce a moc nad tím nepřemýšlím. Případně udělám instalaci přímo z Dashe. Ubuntu Software Center (USC) je ale nedílnou součástí Ubuntu a pro správu softwaru, i zdrojů není pohodlnější alternativa (pokud nejste Ab Normál). V USC můžete také nakupovat komerční aplikace, všechno hodnotit hvězdičkami a číst i psát recenze. USC se od ranných verzí notně zrychlilo a tak už to není tak kolosální opruz, že je nastaveno pro instalaci balíčků jako výchozí a pokud máte SSD disk, nastartuje už do čtyř sekund... Pokud instalujete častěji přímo z instalačních balíčků, je stále rozumné doinstalovat si nástroj gdebi, který je přecijen tisíckrát rychlejší pro tento účel a nastavit si ho pro .deb soubory jako výchozí. USC je také zajímavým nástrojem pro procházení historie instalací, to se občas hodí. Můžete v ní vyhledávat podle data, nebo řetězce a pak případně balíky jednoduše odinstalovat.

Webové aplikace

Webové aplikace
Amazon, GMail, BBC
S Ubuntu 12.10 přišla novinka v podobě webových aplikací, jejíž zkušební verzi jde nainstalovat do U12.04 a 12.10. Přiznám se, že v těchto systémech se mi to v současné době zprovoznit nepodařilo a ani jsem se moc nesnažil přijít na to, kde to vázne, ale v U13.04 to funguje nativně a zcela přirozeně. Webové aplikace přináší možnost podporované stránky přenést jako spouštěče do nabídky aplikací a spouštět je ve výchozím prohlížeči přímo z Dashe, nebo Launcheru. Pokud navštívíte podporovanou stránku podporovaným prohlížečem (tzn ne Operou, jako obvykle), dostanete nabídku na instalaci takové aplikace. Tu můžete přijmout, odmítnout, nebo navždy odmítnout. Možností má taková aplikace podstatně víc, API WebApps nabízí širší možnosti integrace do systému. Například se vám může GMail integrovat do indikátoru zpráv a pokud běží jeho stránka v prohlížeči, budete zde mít i přístup k některým základním složkám mailu, včetně hlavního okna, ikona GMailu v Launcheru bude mít počítadlo nových zpráv a obálka indikátoru se bude při nové zprávě barvit na modro. A nakonec takovou aplikaci, přestože je to vlastně jen okno prohlížeče, vidíte v seznamu běžících aplikací (například při přepínání Alt+Tab) opravdu jako samostatnou aplikaci, nikoliv jako prohlížeč, který danou stránku zobrazuje. Tedy vlastně je to trochu komplikovanější, protože je to samostatná aplikace a současně i okno prohlížeče, které se hlásí i ke své rodině. V Launcheru se tak k takové aplikaci dostnete jak přes vlastní ikonu, tak přes ikonu prohlížeče. Nezdá se to tak špatné, ale třeba GMail se chová zvláštně. Mám v indikátoru zpráv přístup k doručeným mailům, složkám jednotlivých mailů (mám jich na gmail přesměrováno víc), ke komentářům na blogu, k notifikacím (což vlastně ani nevím co zahrnuje), ale pokud na nějakou položku kliknu, sice přepnu, kam bych očekával, ale ta položka následně z menu indikátoru zmizí. A zobrazí se znovuvu, až když třeba přijde nová zpráva. Jinak jsou webové aplikace obdařeny i možností zobrazovat systémové notifikace a tak vás třeba stránka BBC, schovaná někde pod ostatními okny, může informovat o novinkách ve světě v podobě notifikačních bublin.

Klávesové a myší zkratky

Klávesnice

Unity je Compiz a ten je správce oken, to je většina prostředí Unity. Compiz řeší klávesové zkratky pro své pluginy, včetně Unity a můžete si v něm pomocí CCSM definovat mrak vlastních klávesových zkratek na cokoliv chcete. Celé je to ale postavené na GNOME a to má vlastní systém klávesových zkratek. Jako běžný uživatel Unity máte přístup jen k nastavení zkratek v Nastavení systému, tedy GNOME, přičemž Compiz má modul Gnome Compatibility, který automaticky kopíruje většinu zásadních zkratek GNOME (i ty, které byly implementovány jen kvůli Unity) a přebírá jejich správu. Takže, ačkoliv máte jednotnou správu klávesových zkratek, nechovají se všechny stejně. Zásadní rozdíl mezi zkratkami, které spravuje Compiz a těmi které řeší samotné GNOME je ten, že zatímco Compiz vztahuje klávesové zkratky k výchozímu rozložení klávesnice, GNOME (stejně jako KDE, na které jsem kvůli tomu nedávno nadával), čte pouze aktuálně namapované znaky. Rozdíl je zřejmý - ve chvíli, kdy si přepnete na jiné rozložení klávesnice, může klávesa zkratky generovat jiný znak a s GNOME máte šlus a ovládat můžete leda tak vlastní vztek, zatímco Compiz funguje beze změny. Ale z toho, co jsem napsal o Compizu vyplývají nějaká ta omezení. Za prvé, vždy je třeba definovat zkratku s výchozímu rozložení klávesnice. Pokud máte jako výchozí rozložení cs, přepnete na us a použijete ke klávesové zkratce klávesy, které se znaky nekryjí, zkratka se uloží, ale nebude fungovat. Resp. bude fungovat někde jinde na klávesnici, kde se zadaný znak nachází na té výchozí. Za druhé, jako výchozí se bere rozložení klávesnice které bylo nastaveno ve chvíli startu Compizu (Unity), pokud bylo později změněno, Compiz si toho všimne až po restartu. Aby toho nebylo málo, je tu třetí skupina zkratek. Ačkoliv je Unity "děckem" Compizu, některé jeho zkratky se nechovají stejně, ale jeví se tak, že jsou na rozložení nezávislé úplně. Například přepínání aplikací Super+číslo, kde jsou na české klávesnici místo čísel české znaky, funguje vždy, stejně jako Alt+`, který je na české klávesnici Alt+;. Také si ale tyto zkratky nikde nemůžete změnit. Že se ani v tomto případě neřeší jen kódy kláves je zjevné z toho, že Super+číslo funguje i s numerickou klávesnicí, ale zde jen pokud je zapnutý Num Lock a klávesy opravdu posílají znaky číslic. Klávesové zkratky v Unity se tedy nechovají zrovna transparentně a za určitých okolností se uživatel může dostat do situace, kdy nebude vědět, která bije. Přes nastavení systému si můžete předefinovat výchozí klávesové zkratky, i přidat vlastní, s vlastními příkazy, vše pod záštitou GNOME s výjimkou výše zmíněného. Zároveň si ale můžete definovat klávesové (a myší) zkratky přímo v v Compizu přes CCSM. Je tu voleb více, než by se zdálo. V Unity jako takovém se nedá využít širokých možností, které nabízí Compiz, což je ale jen drobnost, kterou vyřeší spuštění CCSM. Pluginy Compizu umožňují svým funkcím nastavit tři různé typy zkratek: klávesovou, tlačítko myši a hranu obrazovky. Ne vždy všechny najednou, ale často ano, to je věc tvůrce pluginu. Podle toho pak máte možnost spouštět danou funkčnost více, než jedním způsobem.

Myš

Jestli má Compiz v něčem navrch oproti jiným správcům klávesových zkratek, tak je to práce s myší. Compiz umí jako klávesovou zkratku používat dotyk kurzoru myši s libovolnou hranou i rohem obrazovky, ale to i ve spojení se stiskem libovolného tlačítka myši, kterých podporuje až dvacet, takže učitě nebudete trpět ani s nadupanou a tlačítky přecpanou krysou. Například uhnu myší k pravému okraji obrazovky, kliknu levým myšítkem a spustím tím funkci, kterou jsem si definoval, třeba náhled všech oken ze všech pracovních ploch. A pokud kliknu pravým myšítkem, vyběhne náhled oken plochy aktuální. A když otočím kolečkem, přepnu se na další okno, jako bych stisknul zkratku Alt+Tab. Všechno jen u pravého okraje obrazovky, který mi tak slouží jako přepínač funkce tlačítek myši. Výše popsané máte možnost zkombinovat i s modifikačními klávesami Ctrl, Alt, Super a Shift, takže si můžete definovat jako zkratku třeba Ctrl+Shift+levé myšítko. Zkrátka v této disciplíně Compiz vede, takové možnosti jinde nedostanete. Nebo snad ano? Já o tom nevím.

Vzhled prostředí

Vzhled panelu se mění výměnou celkového vzhledu prostředí a ve výchozí instalaci Ubuntu máte témata s výchozím tmavým a pak světlým panelem, i lištami oken. Výchozí ikony indikátorů jsou monochromatické po vzoru OS X a vypadá to dobře. Tento styl se snaží dodržovat i tvůrci indikátorů, což je fajn. Téma vzhledu oken Ambiance, potažmo Radiance, jsou decentní a každé vydání se mi zdají lepší a blíž tomu, co bych si představoval. Už nějakou dobu nemám tendence nahrazovat Ambiance něčím jiným, většinou navíc méně odladěným, zvlášť když je třeba pokrýt jak nové GTK3 aplikace, tak starší GTK2. Unity samotné umožňuje pouze přebarvení a změnu průhlednosti panelu a Dashe, samozřejmě ne přímo, ale přes CCSM. Výchozí stav je takový, že se barva těchto komponent barví podle aktuálně nastavené tapety, což je jeden z těch pitomějších nápadů, protože často dostanete naprosté nechutnosti vzhledem k retardovanému způsobu výpočtu barvy. Když se to v U12.04 objevilo, nadával jsem jak špaček. Dá se to tedy již alespoň změnit, ale notifikace se budou barvit podle tapety dál, tam jedině sáhnout po alternativě. Vzhled Dashe mi tak úplně nesedí, ale zvykám si... Nechápu ani efekt změny změny barev panelu, při vyvolání Dashe. Buď přizpůsobím ten panel rovnou, nebo ho nechám jak je. Přijde mi to pitomé, proto si přes CCSM nastavuju panel na podobnou průhlednost, jakou má Dash a Launcher rovnou, aby byla změna co nejmenší. Pak zas s panelem neladí menu indikátorů. Každopádně je to pro mě jen hloupé mrhání prostředky a neschopnost jednotlivé součásti lépe sladit. Působí to podivně a není jednoduchá cesta ke změně. Tedy ony alternativy i jsou, nejsem sám, ale vždy je to hrubší zásah do Unity jako celku, ne jen do nějakého stylu. Za to to zas nestojí. Možnosti přizpůsobení vzhledu jsou tím defakto vyčerpané, protože v Ubuntu si ani ten font podle potřeb nenastavíte, pokud nepoužijete cizácké nástroje. Nově je k mání alespoň Unity Tweak Tool, který umožní nastavit plno základních i pokročilejších parametrů, ale něco se stále může hodit i z GNOME Tweak Tool, kde je třeba možnost zapnout ikony v menu aplikací.
Posuvník
Součástí designu Unity jsou i skryté posuvníky obsahu oken, které se zobrazí až po najetí myší nad příslušný okraj okna, kde je místo klasické lišty s posuvníkem jen oranžová linka indikující pozici a poměr zobrazeného ke zbytku. Posuvník se ukáže kdekoliv najedete a pokud to není na vhodném místě, tak ho čapnete, posunete třeba až nahoru, ale obsah se posune jen o tolik, kolik jste posunuli šoupátko proti oknu a tak musíte zas trochu zpět a znovu, abyste se posunuli o další kus. S tímhle jsem bojoval dost. Nad šoupátkem můžete pro posuv obsahu otáčet kolečkem myši, což je stejné jako otáčet nad obsahem okna nebo klikat na jeho konce, přičemž jen držet tlačítko pro rychlý posuv nejde a oboje je tak na prd. Pokud to ušetřené místo opravdu nepotřebujete, budete bez této kraviny velmi pravděpodobně šťastnější. Změnit se to dá jednoduše ve zmiňovaném Unity Tweaku.
Nové ikony U13.04:
Dash
Přepínač ploch
Správce souborů
Centrum Softwaru
V Ubuntu 13.04 dostaly některé základní alikace jako Dash, Nautilus, Centrum software, přepínač ploch, .. nové ikony. Přepínač ploch končně zobrazuje na které ploše se nacházíte, ale pouze v případě, že máte plochy čtyři. Také byly změněny dialogy pro vypínání systému, aby ladily s Unity. Výsledek opravdu ladí s Dashem, což znamená, že se mi to zrovna dvakrát nelíbí. Dialogy v GNOME Shell se mi líbí o poznání víc, dokonce i obyč dialogy, co jsou v U12.10 se mi líbí víc.
Nový dialog vypínání systému
v Ubuntu 13.04


Unity na více monitorech

Unity se na vícemonitorové pracovní ploše chová velmi kultivovaně a předvídatelně. Nová okna se vždy zobrazují na monitoru, na kterém se aktuálně nachází kurzor myši. Z pochopitelných důvodů máte na každém monitoru panel, jestli bude na všech i Launcher, to si můžete zvolit, případně ho umístit pouze na jeden konkrétní monitor. Tapeta se neroztahuje na celou plochu, každá má vlastní kopii a náhled otevřených oken (Super+W) se realizuje separátně na každém monitoru zvlášť, což je správně. Zatím žádný jiný desktop, který jsem zkoušel, se nechoval lépe, jen ty miniatury v okně nastavení jsou retardované a většinou musíte klikat někam nad obrázek, abyste přepli/chytili požadovaný monitor, který chcete konfigurovat. Přitom se to tak blbě chová léta.. Je drobnost.. pokud to nemusíte používat denně. V U13.04 se to zdá býti lepší. Žádné profily pro přednastavení různých konfigurací nečekejte, v tomto ohledu je to velmi primitivní aplikace s velmi primitivními volbami.

Závěr

Unity rozhodně není bez chyby, ale jeho schopnost všechno ovládnout pohodlně z klávesnice a velmi použitelný Dash, který mi najde soubory i aplikace, které opravdu hledám a ví, co mi má podstrkovat na prvních místech, to jsou záležitosti, ke kterým se vždy rád vrátím a v jiných prostředích mi dost chybí. Navíc se dá Dash nadopovat rozšířeními a můžete tak prohledávat v podstatě co budete chtít. Přesto, že vlastní Unity nenabízí příliš možností přizpůsobení, Compiz na kterém stojí, nabízí velké množství doplňků, kterými se dá plno nedokonalostí Unity obejít a některé části i nahradit. Unity není vymyšleno úplně špatně, plno nápadů mě překvapilo velmi mile, klávesové zkratky jsou funkční a daleko stabilnější, než v jiných prostředích, i když měníte rozložení klávesnice. Myší zkratky Compizu také nemají obdoby. Díky HUD mohu vyhledávat v menu aplikací a nakonec si naklikám i to filtrování oknen psaním z klávesnice. Zkrátka přes všechnu tu svázanost Unity mám v tomto prostředí svobody dostatek a stejně si ovládám desktop podle svého, protože ten základ se netrefuje příliš vedle od toho, co mi vyhovuje. Na druhou stranu je Unity takový prasopes, slepenec, který má docela dost chyb, které začínají tím, že je všechno v jednom celku, který není tak stabilní, jak by bylo třeba (i když Plasma je na tom hůř) a restart prostředí, když se povede, pocítí každý, kdo využívá víc než jednu pracovní plochu. Pluginy Compizu mají spoustu neopravených chyb a Expo neumí současný náhled ploch i oken. Pokud si nakonfigurujete další pluginy Compizu a definujete myší zkratky nemusí po startu prostředí hned fungovat, protože je Unity přerazí. Pomůže většinou restart Unity, ale rozumnější je přeskupit pořadí startu pluginů a Unity strčit trochu dopředu.

Nic není dokonalé, i Unity mě často pěkně sere.

Otázkou je, jak to bude v budoucnu, protože Compiz končí a Unity bude přepsáno do QT/QML. Zároveň Ubuntu přejde na nový display server Mir a jisté je, že se věci změní výrazně. Snad k lepšímu, i když nepochybuju o tom, že některé věci mi chybět budou.


13 komentářů:

  1. Post je to ukrutánsky dlouhej - komu čest, tomu čest, ale zdá se, že jsi do toho (asi kvůli té délce) docela zabředl. Některý věty by asi chtěly přeformulovat, namátkou: 'Launcher podle mime typu souboru prolustruje ikony aplikací, které obsahuje a ty, které tento typ nemají registrovaný, "zhasne", čímž zvýrazní aplikace, které jsou určeny...'. Jinou jsem nějak nepochopil: Bohužel výsledek opravdu celkem ladí s Dashem....
    Neber to jako rejpání, jen mi přijde škoda, že pár vět trochu degraduje tenhle obsáhlej příspěvek.
    Jinak díky za to, i když Unity nepoužívám, jako info o prostředí je to parádní text.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klidně rejpej, jsem tomu rád. Přepisoval jsem to stokrát, tak tam zbyly zrůdičky, nemám moc talenu :) Věty přeformuluju, s tím laděním s Dashem je to tak, že jeho design mě taky neuchvacuje :D

      Vymazat
    2. To je normálka, já napíšu dva odstavce, pětkrát to změním, desetkrát překontroluju a za týden v textu najdu nějakou podivnost.
      Blog se mi líbí, jsem pravidelnej čtenář, ale většinou nekomentuju ;-)

      Vymazat
    3. Díky za podporu, vážím si toho. Já se v těch věcech raději šťourám, než o nich píšu a články tohoto rozsahu jsou utrpením jak pro mě, tak bezpochyb i pro případné čtenáře. Ale trénovat se musí a toto ještě učešu, jen si musím nechat odstup. Bohužel platí, že mé blogy jsou většinou použitelné nejdříve s denním odstupem, kdy to zbavím těch nejzásadnějších kravin. Kdybych čekal, až s tím budu spokojený já, hromadilo by se mi to akorát v archivu, protože bych to nezveřejnil nikdy :)

      Vymazat
    4. Jo, souhlas - radsi publikovany blog s chybama, nez draft bez chyb.
      Diky za clanek, vysledkem je moje tezka hlava a pokukovani po gnome classic :D

      Vymazat
    5. Sám stále nevím, co s tím. Všechno je dnes v takové nejlépe ranné beta fázi vývoje, nic není dostatečně stabilní, vyladěné, vybavené, stále se něco mění...

      Vymazat
  2. Ahoj.
    Děkuji za článek. Také jsem pravidelným čtenářem tvého blogu. Unity používám již od začátku verze 12.04. Vyhovuje mi. Jsem velice nakloněn novým technologiím, nicméně jedna věc mi přeci jenom vadí. Při filtraci aplikací v Dashi bych raději viděl možnost přepínání mezi položkami (Grafika, Hry, Internet, Kancelář,...) místo jejich "připínání." Pokud hledám potřebnou aplikaci, tak mě funkce připínání docela rozčiluje. Pokud by šlo toto chování nějak přepnout, byl bych za to velice rád. V Gnome Shell normálně funguje klasické přepínání mezi kategoriemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, málokdo potřebuje najednou prohledávat více kategorií, stávající řešení spíš obtěžuje, než pomáhá.

      Vymazat
  3. Tak tomu skutocne nerozumiem, preco z Nautila vyhodili dvojpanelove zobrazenie :/ Pre mna to bola killer featura. Ved kto nechcel, nemusel, nikde nic nezavadzalo :((((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel je faktem, že z Nautila udělali úplného kripla, nefunguje už ani rozumná navigace z klávesnice a za to bych jim urazil pazoury..

      Vymazat
    2. Tak opravuji - úplný kripl to zas není, ovládání klávesnicí je jiné, ale manuál jsem k tomu nepotřeboval a dá se to. Některé prvky chování jsou dokonce lepší :)

      Vymazat
  4. Díky za článek, muselo dát ukrutnou práci to jen sepsat. Jinak se mi Unity v 13.04 docela libí, rychlost začíná být slušná přestože některé věci se záhadně dlouho načítají. Nad jednou věcí se pozastavuji,a to nad přítomností komerčních nabídek. Chápu že si Canocical si na sebe musí vydělat, ale stále si řikám že běžný klikač = BFU těchto nabídek linux nepoužívá a tak se to nejspíše míjí učinkem neb všichni ostatní si to prostě vypnou. Je otázka zda by nebylo lepší zaměřit snahu o získání peněz trochu jinam. Koneckoncu, to že to jde ukazuje příklad Redhatu který nouzy o peníze rozhodně nemá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hola! Jisté je, že Ubuntu se snaží dostat k obyčejným uživatelům a to samozřejmě nejlépe těm, co nemají problém platit. Čím více uživateli usnadníš nákup, tím spíš nakoupí. Ubuntu se prezentuje jako Ubuntu, ne Linux, má to být systém pro BFU, které chce oslovit jednoduchým jednotným prostředím, stejným na desktopu, telefonu, tabletu, televizi, i záchodovém prkénku a přinutit je opustit staré widloidní platformy. Dnes se to zdá reálnější, než v minulosti, lidé si díky telefonům a tabletům zvykají na další systémy a přestávají být tak upjatí na windows. Každopádně jsem zvědav, nakolik se jim to povede.

      Jinak se i já s raringem sžívám. Jen ten GNOME Shell mě zlobí a to jsem se chtěl pořádně podívat na zoubek novému 3.8. Snad to nějak dozraje..

      Vymazat

Zkuste prosím při komentováni používat místo volby Anonymní volbu Název/adresa URL, kde vyplníte nějakou přezdívku, adresu zadávat nemusíte. Vědět, které příspěvky jsou od jednoho člověka, je fajn. Díky.

Pokud by se vám náhodou odeslaný komentář na stránce nezobrazil, vytáhnu ho z koše hned jak si toho všimnu. I Google spam filter se občas sekne.