Tak který desktop na desktop? Cinnamon?

V minulém příspěvku jsem napsal pár poznámek o tom, co od desktopového prostředí chci a nyní se dostávám k prvnímu kousku, který z tohoto pohledu prozkoumám. Je jím Cinnamon ve verzi 1.6.7, prostředí, které vzniklo jako fork GNOME Shell pro distribuci Linux Mint. Když jsem zkoušel Cinnamon před necelým rokem, s nechutí jsem ho zas smazal. Dnes je situace jiná a já se těším, že bude ještě lepší. ...

Cinnamon nabízí konzervativnější pojetí desktopu, ale na novém graficky akcelerovaném podvozku. Pro mnohé bude sympatické, že nenutí příliš měnit zažité návyky, zachovává styl starého GNOME a podobných prostředí a zároveň přináší i správce oken, kterému nejsou cizí nějaké ty modernější kompozitní radovánky, které třeba znají z Compizu.

Instalace na Ubuntu 12.10 a 12.04

Jak jsem již zmínil, Cinnamon je součástí jedné z větví distribuce Linux Mint a pokud chcete opravdu autentický zážitek, obrátíte se sem. Cinnamon je ale dostupný pro všechny zásadní linuxové distribuce a já jsem si ho nainstaloval, jak jinak, do Ubuntu.

sudo add-apt-repository ppa:gwendal-lebihan-dev/cinnamon-stable
sudo apt-get update
sudo apt-get install cinnamon

V Ubuntu 13.04 by měla být aktuální verze rovnou ve výchozím repozitáři, stačí nainstalovat

Spouštění aplikací

Cinnamon - Menu - téma vzhledu Tout
Řazení výsledků vyhledávání je špatné

Cinnamon má hlavní nabídku aplikací na obvyklém mśtě, tedy vlevo na panelu, který je ve výchzím stavu dole, takže ani widláci nebudou překvapeni. Nabídku můžete aktivovat klávesou Super (widláci Win), nebo kliknutím a nastavit se dá i aktivace pouhým najetím myši nad nápis Menu. Celkově je nabídka rozdělena do třech sloupců. Levý sloupec se spouštěči oblíbených aplikací, které sem můžete jednoduše přesouvat z vedlejší nabídky aplikací a pod nimi jsou ikony pro zamknutí obrazovky a odhlášení a vypnutí systému. Nabídka aplikací je pak ve dvou sloupcích, kde v levém jsou kategorie programů, jejichž obsah se po najetí myši zobrazuje ve sloupci pravém. Najetí myši nad konkrétní aplikaci zobrazí její popis ve spodní části okna. Nabídku lze procházet i kurzorovými klávesami. Mezi kategorie aplikací jsou přimíchány i poslední dokumenty a Místa pro přístup k souborovým systémům a vašim záložkám v nich. Celé je to rychlé a to až příliš - zavadit o vedlejší kategorii aplikací a tím si zkazit předchozí výběr při přemisťování myši nad pravý sloupec, zvláště, když je kategorie ve spodní části a žádaná aplikace vedle zas v části vrchní, je problém. Tip: V nastavení menu je naštěstí možné definovat prodlevu, po které se kategorie po najetí myši aktivuje a při nastavení 100 ms vás menu nijak nebude brzdit, ale spolehlivě pokryje přejezd myši nad jinými kategoriemi při přesunu nad druhý sloupec.

V menu můžete vyhledávat popstupným psaním a stejně jako v GS můžete začít psát téměř okamžitě po jeho aktivaci, i když se menu na pomalém stroji ještě nezobrazilo - vaše snaha se neztratí. To je fajn, ale na druhou stranu trvá zobrazení menu o pár milisekund déle, než by bylo ideální, i na relativně rychlé peci. Vyhledává se ve veškerém obsahu menu, což zahrnuje i seznam posledních dokumentů a Místa a výsledky se vypíší v posledním sloupci. Prohledáván je i popis aplikace, takže můžete vyhledávat i obecnější hesla jako 'web', nebo 'text'. Tady se ovšem stala velká chyba v tom, že nejsou nastavena žádná rozumná pravidla, podle kterých se výsledky vyhledávání řadí. Když napíšu 'O', dostanu pochopitelně milión výsledků, ale na první stránce není nic, co by na 'O' začínalo - výsledky jsou seřazeny abecedně podle názvu aplikace / dokumentu, bez ohledu na to, kde se hledaný výraz nachází. Přitom GS sám touto retardací netrpí a dodá mi jako první to, co očekávám - Operu, protože z aplikací začínajících na 'O' ji používám nejvíc. Dokonce i po napsání 'oper' mi Cinnamon Operu zobrazí až na třetím místě ze šesti celkových výsleků! Efektivita se ztrácí, jako pohotový spouštěč aplikací se menu Cinnamonu použít nedá, ale je to lepší než vůbec nic.

Na panelu je také již hned po instalaci prostředí applet, který umožní mít spouštěče vybraných aplikací přímo na panelu. Opět je stačí přetáhnout z hlavního menu, ale můžete si editovat i vyrábět nové ručně.

Navigace v oknech a pracovních plochách

Přepínač oken na Alt+Tab zobrazuje všechna okna pouze aktuální pracovní plochy a neshlukuje okna stejné aplikace jako GS. Buď zobrazuje ikony s náhledy oken, nebo jen ikony, nebo ikony se současným přesunem vybraného okna do popředí, nebo jen přepínání oken jejich postupným vytahováním do popředí, bez nějaké další grafiky. S náhledy je přepínač pomalejší při použití s myší, takže se velmi špatně používá metoda Alt+Tab+najedu myší nad ikonu a pustím klávesy. Bez náhledů to jde dobře, přitom problém rozhodně není v tom, že by trvalo zobrazit náhled. Ne, že by to bylo zásadní, ale třeba to někdo z vás používá třeba v GNOME Shell, kde to funguje ukázkově. Přepínač se dá nastavit, ale například to groupování oken jedné aplikace chybí a nelze ani přepínat pouze mezi okny jedné aplikace, ačkoliv klávesová zkratka Alt+` je aktivní, jen nemá co přepínat.

V základní výbavě panelu nechybí ani klasický taskbar, neboli seznam oken ve formě tlačítek na panelu, nebo seznam oken dělený podle příslušnosti k pracovní ploše, který se vybalí po kliknutí na příslušnou ikonu. Tip: Pro seznam oken se dá v nastavení (Cinnamon Setiings > Windows) zaškrtnout přepínání oken kolečkem myši (Enable mouse-wheel scrolling in Window List applet), tak můžete pohodlně cyklicky procházet okna aktivní pracovní plochy po najetí myší nad applet se seznamem.

Expo a Scale - akcelerovaná okna

Cinnamon - Expo
Plochy si můžete pojmenovat

Cinnamon - Scale

Cinnamon zvládá navigaci v oknech a pracovních plochách i velmi efektně a přitom dost efektivně díky správci oken, kterému se říká Muffin. A to jak myší, tak klávesnicí. Hlavními nástroji jsou zde funkce správce oken - Expo a Scale. Expo umí zobrazit náhled všech pracovních ploch a navíc na náhledu plochy, na který ukazuje myš i náhled všech oken, která obsahuje. Expo vám tedy umožní nejen přepnout na libovolnou pracovní plochu, ale zároveň i na libovolné okno, včetně těch minimalizovaných. Scale pak umí zobrazovat náhled všech oken aktuální plochy, rozprostřené vedle sebe na obrazovce. Zajímavé je, že v režimu Scale můžete listovat i pracovními plochami a tak projít obsah celého desktopu detailněji, než v Expu. Plochy si navíc můžete přidávat, rušit a dokonce pojmenovávat podle libosti.
K Expu ještě drobná poznámka - animace při přechodu na jinou neprázdnou plochu na konci nepěkně poskočí. Evidentně to není nedostatkem výkonu, ale tím, že správce špatně animuje rozprostřená okna, která na své místo nedoputují současně s celou pracovní plochou a pak jen v mžiku poskočí na svá místa i velikost. Přitom návrat na stejnou plochu proběhne perfektně. Zajímavé je, že v KDE vídám stejný problém.

Myší zkratky
Scale i Expo také mají vlastní applety na panel, které se dají nastavit i tak, že na ně není třeba klikat, ale jen přejet ikonu. Také se dá Expu, nebo Scale přiřadit aktivace najetím do rohu obrazovky. Roh si můžete vybrat, ale aktivní může být jen jeden, takže můžete mít chvilku dilema. Doufejme, že jen dočasně, protože rozšíření se tu přímo nabízí. Tip: Zatím si můžete druhý aktivní roh zastoupit appletem, kterému nastavíte aktivaci pouhým přejetím myši (Cinnamon Settings > Hot corner > ...). Není to tak přesné, ale stále se to trefuje lépe, když nemusíte klikat.
Tip: Pokud chcete rozumné přepínání pracovních ploch myší, doporučím doinstalovat rozšíření Desktop Scroller, které vám přidá možnost přepínat plochy pouhým otočením kolečka myši u levého, nebo pravého okraje obrazovky. Stejně jako klávesové zkratky, funguje toto přepínání i v režimu Scale. Je tu i možnost zaškrtnout v nastavení oken přecházení na vedlejší plochu přidržením myši u kraje obrazovky, ale to je spíš pro zlost. Bohužel nejde nastavit přecházení na další plochu jen při tažení okna. Když už jsem u přetahování oken, přetažením k pravé, nebo levé hraně obrazovky, okno rozráhnete na celou příslušnou polovinu obrazovky. Přetažením k hornímu okraji ho maximalizujete.

Klávesové zkratky
Pro navigaci pomocí klávesnice poslouží standardní klávesové zkratky známé z
GNOME  - Ctrl+Alt+šipky, přičemž šipky vlevo/vpravo přepínají pracovní plochy a s šipkou nahoru dostanete režim Expo, kdežto s šipkou dolů Scale. Tip: Pracovní plochy se stejně jako v normálním zobrazení, dají přepínat i v zobrazení Scale a když pustíte Ctrl+Alt, můžete se šipkami navigovat po jednotlivých oknech aktuální plochy, stejně jako v režimu Expo po jednotlivých plochách.

Vyhledávání oken psaním chybí
V Cinnamonu mi úplně chybí možnost filtrovat okna postupným psaním, Scale režimu by to velmi slušelo a jsou situace, kdy je to nejefektivněší způsob.

Navigace v souborech a dokumentech

Cinnamon umí jen historii posledních dvaceti souborů a adresářů. Vzhledem k omezené kapacitě bych adresáře oželel, ale zas zaznamenává i soubory skryté, což je plus. Jak jsem již zmínil, hlavní menu v této historii vyhledává a výsledky se mísí s aplikacemi.
Krom hlavního menu, kde jsou poslední dokumenty dost zapadlé, k nim můžete přistupovat přes applet do panelu, kde po kliknutí dostanete přehledný seznam s celými názvy.

Nemo 1.1.2

Součástí Cinnamonu je také fork Nautila Nemo jako správce souborů s integrací do prostředí. Rozdíl v základním vzhledu oproti Nautilovi z Ubuntu 12.10 můžete vidět výše na obrázku Cinamon - Scale, kde jsou náhledy obou. Nemo zachovává funkce Nautila 3.4, které vývojáři GNOME považují za zbytečné a postupně se jich zbavují, jako třeba dvoupanelový režim a postupně přidává další vlastnosti, z nichž některé byly pro Nautila dostupné v podobě externího pluginu, například položky kontextového menu 'Otevřít v terminálu' a 'Otevřít jako root'. Nemo má také použitelný toolbar s rozumnou výbavou. Pravdou je, že ačkoliv Nautilus v Ubuntu 12.10 ještě nepřišel o všechno, protože byl podržen ve starší verzi, jeho toolbar, i vzhled jsou naprosto mimózní a zvláště v dvoupanelovém režimu často ztrácí i to málo z navigace, co mu zbývá, protože ovládací prvky jsou vytlačeny mimo okno. Nemo je proti tomu velký pokrok.

Možnosti přizpůsobení

Cinnamon k přizpůsobitelnosti prostředí přistupuje trochu jinak, než GS, ve kterém nejde nastavit defakto nic, ani téma vzhledu. V GS si můžete nainstalovat nějaká rozšíření a ta rozšíření vám teprve třeba něco dalšího nastavit umožní. V Cinnamonu máte základní nástroje přímo v systému a tak můžete jednoduše měnit téma vzhledu, přidávat, odstraňovat, i přesouvat applety na panelu, spravovat rozšíření, nastavit chování přepínače oken, nebo umístění ovládacích prvků v záhlaví okna a další.
Jak už jsem zmínil, jsou tu dvě základní kategorie rozšíření - applety a rozšíření, ale do budoucna se připravují ještě desklets jako widgety na plochu. Applety jsou určeny do panelu, rozšíření mohou třeba přidat nějakou funkci prostředí, například výše zmíněné přepínání pracovních ploch kolečkem myši. Appletů a rozšíření není zatím velké množství, ale většina užitečných appletů je přímo součástí instalace a rozšíření není potřeba tolik, jako u GS. Tak snad jen ten systémový monitor s CPU včetně I/O, sítě a I/O disků do panelu mi výrazněji chybí, sice ho někdo z GS portoval, ale nějak mi nechtějí fungovat grafy, což je to nejdůležitější, přičemž číselné údaje se zobrazují správně. Je tu k dispozici applet s vytížením CPU, ale síť, ani disky neumí, zato zbytečně (pro mě) zobrazuje obsazení RAM.
Rozšíření, applety, i témata vzhledu najdete na webu projektu, kam se dostanete jedním klikem přímo v nastavení konkrétní kategorie. Oproti GS nestačí pro instalaci jen kliknout na přepínač na webu, ale stažený archiv se musí rozbalit do adresáře, který je uveden u každé kategorie, případně je postup uveden u přímo daného rozšíření. Pak se objeví v nastavení Cinnamonu při dalším otevření.

Co se týká vzhledu, během pár minut jsem našel několik decentních a použitelných motivů, ze kterých se mi nechce blinkat, což se mi třeba v KDE nepodařilo ani během několika měsíců. Drobnosti si pak velmi jednoduše upravuji přímo v css souboru daného tématu, pro mě dostatečně pohodlné.

Panel

Vlastně jsem již většinu panelu probral, dají se na něj dávat applety, jejich rozmístění se dá jednotlivě měnit pouhým pžetažením, pokud panel přepnete do režimu editace. Dá se nastavit na automatické schovávání, může být umístěn dole, nebo nahoře, ale také můžete mít panely dva - jeden nahoře a druhý dole. Panel se dá editovat z menu, které se zobrazí po kliknutí pravým myšítkem, ale pro případ, že je plný a není místo, na které by se dalo kliknout, je k dispozici applet, jehož jedinou funkcí je zprostředkovat nabídku nastavení nejen panelu, ale i celého prostředí.

Multimedia

Sem patří především zvukové menu, které skrývá ikona reproduktoru v panelu. Patří do kategorie těch vybavenějších a umí spouštět a následně ovládat kompatibilní hudební přehrávače, v mém případě Rhythmbox, v Mintu potom třeba Banshee. Do nabídky přehrávačů mi krom Rhythmboxu automaticky zařadil i VLC a XBMC, ačkoliv ani jeden nepodporuje. Pokud je takový přehrávač spuštěný, změní se ikona reproduktoru na notičky a v menu se objeví ovládací panel přehrávače.
Kliknout na ikonu reproduktoru (notiček) pravým myšítkem možná mnoho lidí nenapadne, ale v tomto případě by to byla škoda, protože by tak neobjevili chybějící vypnutí zvuku - Mute, a to nejen pro výstup, ale i pro vstup.


Oznamovací oblast panelu
Oznamovací oblast umí (alespoň částečně) zobrazovat applety a notifikační ikony z různých konkurenčních prostředí a tak tu nastavá chaos. Máte vedle sebe několik appletů a každý se chová jinak - mám na to kliknout pravým myšítkem, nebo levým, nebo je to jedno, každý zobrazí menu jiné barvy, některé indikátory z Unity se ani nezobrazí, některé se zobrazí zmenšené, nebo s pokaženou grafikou. V případě indikátorů jsou těmi problémovými ty nestandardní, co nejsou jednoduchá ikona, nebo obsahují text. Z tohoto pohledu jsou snahy vývojářů Unity i GS nepustit si do panelu cizáky pochopitelné. GS tyto cizáky vyhnalo z panelu do schované notifikační lišty, Cinnamon se je snaží zobrazovat v původním znění.

Notifikace

Když už jsem u těch notifikací, vzhled informačních bublin závisí na použitém tématu vzhledu prostředí a zobrazují se na pět sekund, takže příliš neruší. Oproti třeba Unity mají ale v panelu vlastní ikonu, která zobrazuje počet nových oznámení a po kliknutí se všechna v seznamu zobrazí, včetně údaje o čase, který uběhl od jejich zobrazení, takže o nic nepřijdete. Seznam můžete kdykoliv vymazat.

Vícemonitorové zobrazení

Zde jsem byl ze začátku trochu zmaten. Více monitorů používám na AMD 7750 na ovladači fglrx a přepínání jejich konfigurace provádím vlastním skriptem přes xrandr klávesovými zkratkami, které mám nastavené v GNOME, tedy chodí i v Unity a GS. Možné konfigurace jsou 1, 1+2, 3. Skript používám v Unity každý den bez problémů.
První přepnutí na dva monitory v režimu rozšířené plochy se nepovedlo. Plocha se rozšířila, ale druhý monitor nezobrazoval nic, než kurzor myši a to i v případě, že pod kuzorem bylo okno, které jsem se tam snažil přetáhnout. Pak jsem zkusil použít applet pro nastavení monitorů, který má Cinnamon ve výbavě a to mi shodilo celý X server. Při dalším spuštění mi Cinnamon naběhl v konfiguraci 1+3 a po přepnutí na 1+2 se plocha zdála vpořádku - druhý monitor zobrazoval tapetu. Panel zůstává jen na primárním monitoru a nenašel jsem nastavení, které by ho rozšířilo, nebo duplikovalo na druhý.
Ok tedy, spustil jsem spouštěčem v panelu Operu a ta se zobrazila na sekundárním (pravém) monitoru. Přetáhl jsem ji zpět na primární a najednou byla přes celou obrazovku, že zakrývala i panel. Klikl jsem na tlačítko maximalizace a Opera se demaximalizovala, ale zároveň se přesunula zpět na sekundární monitor. Přetáhl jsem ji zpět a všechno se zas začalo tvářit normálně. Asi je to specialita Opery, protože další aplikace se spouští normálně na monitoru, kde se zrovna nachází myš.
Přepínání mezi monitory 1 a 3 nedělalo problém od začátku.

Tak třeba to byla náhoda, zrovna se to posralo. Ale je tu ještě pár drobností, které stojí za zmínku.

Pokud si nastavíte aktivní pravý roh obrazovky, je to i v režimu rozšířené pracovní plochy, kdy vpravo navazuje další monitor, roh primárního monitoru, nikoliv celé pracovní plochy a to se pak opravdu špatně trefuje, respektive musíte hodně pomalu, aby ten jeden bod nebyl přeskočen. Zde je třeba zvolit jiné řešení. Stejně se chovají rozšíření, které používají hranu obrazovky. Je to tedy vždy opravdu obrazovka, nikoliv plocha.

Náhled aplikací pomocí Scale zachovává rozmístění podle monitorů, takže pokud máte čtyři okna na primárním a jedno na sekundárním, tak to tak zůstane i v náhledu, to hodnotím kladně.
Tapeta se také neroztahuje na celou pracovní plochu, ale na každém monitoru je celá.

Zatím se zdá, že úplně nepoužitelné to není, zlobí jen drobnosti. Jen ten panel by se mohl dát nastavit na zobrazení na obou monitorech (duplicitně), jako to je možné třeba v Unity. V Unity se ostatně chová normálně i Opera a nedezertuje na sekundární monitor. Zato Gimp se naopak drží primárního monitoru jak v Cinnamonu, tak Unity. Zkrátka dokonalé to není nikde, ale někde ještě méně.

Závěr

Cinnamon je pro mě milým překvapením. Sice jsou oblasti, které musí ještě vylepšit, ale řekl bych, že je na správné cestě. Neměl jsem zatím problém ani se stabilitou. Mezi plusy, bych zařadil i fakt, že pokud se restartuje Cinnamon, nesesypou se vám všechna okna na první pracovní plochu. Toto by se asi mohlo zdát samozřejmé všem, kromě uživatelů Compizu a tudíž i Unity.

Mezi závažnější mínusy patří hloupé vyhledávání v menu a nefunkční přepínač oken stejné aplikace na Alt+` (přepínač z GS 3.6 je pro mě o řád lepší). Dále tu chybí vyhledávání ve všech souborech alespoň v Home adresáři a nakonec nemožnost filtrovat okna postupným psaním v režimu Scale, který by v souvislosti s touto funkcí měl být schopen zobrazit náhledy všech oken ze všech pracovních ploch. Není tu nakonec ani možnost vyhledávání v menu aplikace.

Dokonalým desktopem Cinnamon není, ale používá se příjemně a pohodlně již nyní, když se nedostanete do extrémnějších situací. Oproti starému gnome-panelu, se kterým jsem žil léta mu nechybí skoro nic a přidává alespoň nějaké vyhledávání. Jak tak nad tím přemýšlím, není tu také možnost plynule zoomovat celý desktop (to používám především z postele), ano možnost invertovat barvy okna, ale pak už si nic nevybavuju.

Jisté je, že pro rozumné vyhledávání a spouštění aplikací z klávesnice zatím v Cinnamonu použiju raději Synapse, nebo GNOME Do, oba jsou daleko chytřejší, i rychlejší, než zdejší Menu.

Jen je potřeba systém s rozumným procesorem a hlavně grafikou, na starém P4 2,8GHz s ATI X300 jsou animace trhavé a leda pro zlost, ostatně stejně jako na GS, a menu se také nezobrazuje zrovna bleskově. Na C2D s AMD HD7750 na fglrx jsou animace v drtivé většině případů perfektní.

Nejsem si úplně jist, jak je to s překladem do češtiny, ale co jsem si měl možnost všimnout v nastavení, jsem rád, že používám anglickou verzi, alespoň tomu rozumím.

Každopádně jsem pro, tento projekt nepovažuji za zbytečný a těším se na další verze.